DESKA TÝDNE: Brána psychedelického folku otevřená. Stephen Malkmus představuje své Traditional Techniques

Malkmus se jako sólový tvůrce vrátil po delší odmlce už loni – album Groove Denied, jak už sarkastický název předesílá, ho zavanul do světa experimentování se syntezátory. Místy, a zejména v textech, může toto snažení připomenout jeho souputníka z Beat Happening Calvina Johnsona a jeho hudební stand-up projekt Selector Dub Narcotic. Traditional Techniques jsou na tom přeci jen trochu jinak. Jsou totiž především návratem ke kytaře.

S tou se Malkmus pokusil vydat na fantastickou cestu zpět do minulosti. Ozvěn Pavement se sice dočkáme i na Traditional Techniques, alfou a omegou je ovšem hledání pěšiny skrze hypnotické psychfolkové melodie, nejednou připomínající vypravěčství Velvet Underground. K nápadu na akustické album došel Malkmus tak trochu náhodou díky setkání s Chrisem Funkem, producentem The Decemberist a fanouškem amerického primitivismu střihu Johna Faheyho. Funk Malkmusovi navrhl, že by s ním chtěl někdy spolupracovat na folkové nahrávce. Jemu se nabídka pozdávala a místo, aby svou 12strunnou akustiku opět prodal, jak měl původně v plánu, rozhodl se nakonec přijít hře na ni na kloub.

Kromě již zmiňované kytary dostává, v duchu citovaného psychedelického folku, prostor sitár nebo různé píšťaly a jednoduché dechové nástroje. Náznaky jamů jak z dob dávno minulých najdeme především v první polovině alba, ať už se jedná o otvírák ACC Kirtan, nebo o skladby Xian Man či Shadowbanned, které paradoxně nejvíce, avšak stále dostatečně nenápadně odkazují k tvorbě Pavement. Pel devadesátkového indie se zkrátka nedá úplně setřást. Ve chvíli, kdy dozní poslední píšťalky jediné jasně milostné písně – What Kind Of Person, Malkmus i celá jeho doprovodná kapela své psychedelické hrátky zklidní. Albu sice dech vysloveně nedojde, nejchytlavější momenty ovšem máme za sebou. Malkmus ty nejsilnější náboje vystřílí zkrátka během prvních pětadvaceti minut.

Pokud se něco Malkmusovi na Traditional Techniques povedlo, tak je to kromě předvedení nesporné kytarové zručnosti i propojení zvukové exkurze do skanzenu 60. a 70. let se svými a současnými tématy. A to vše, aniž by zabrousil do laciné nápodoby východní spirituality, z níž by se ve výsledku stala maximálně tak New Age parodie načichlá vonnými tyčinkami z výprodeje. Skrze fikční postavy i příběhy se přesouvá do online světa konspiračních teorií z vláken diskusních fór (Shadowbanned) nebo cituje americký seriál Mad Men. A sem tam si neodpustí suchý taťkovský vtip. Traditional Techniques asi nebude patřit k tomu nejvýznamnějšímu, co Stephen Malkmus za svou kariéru vytvořil, najdeme zde ovšem skladby, které se dosavadní tvorbě vymykají. Ukazuje svou nejcitlivější stránku a zároveň si dává tvůrčí pohov od svých zajetých kolejí.

Stephen Malkmus – Traditional Techniques (Matador, 2020)