Deska týdne: Brute Fatimy Al Qadiri – hrdý pomník protestu, nebo jeho requiem?

9. březen 2016

Na přelomu let 2014 a 2015 vyšla debutová deska mezinárodní supergroup Future Brown, která na poli taneční klubové hudby přispěla k obratu od eurodance HD bubblegum zvuku k tripletovým rytmům a multikulturní živelnosti. Teď jedna z členek FB, vizuální a zvuková umělkyně Fatima Al Qadiri vydává svoji druhou dlouhohrající desku, která je jednou z nejaktuálnějších nahrávek poslední doby. Ať už se to týká znovuoživování a mutování instrumentálního grimeu, nebo vnímavosti k současným politickým událostem.

Až příliš často se o Fatimině hudební tvorbě píše jako o koncepčních albech, která mají sice silné poselství, ale hudebně nejsou nic moc. Postoj však nebývá nijak vyargumentován a je celkem jasné, že tento nešvar má na svědomí stereotypní myšlení hudebních kritiků, které je uplatňované hlavně směrem k vizuálním umělcům tvořícím hudbu. Al Qadiri ale tímto albem dokazuje, že je doslova zvukovou architektkou. Dokáže jednak držet svůj unikátní neo-futuristický styl (a jen mu přidávat na síle), ale také umí pro posluchače vystavět celou škálu smíšených emocí. Ta sahá od jemných nuancí strachu až po masivní závany odhodlání i kompaktní mixtury vzteku a beznaděje, které provází fenomén bezmocného pozorovatele (čti řadového občana).

Jiným zplošťujícím názorem na Brute je, že se jedná o protestní hudbu, či dokonce album protestsongů. Ovšem témata brutality, moci, síly a otázky svobody a represe v politickém slova smyslu ještě nedávají dohromady protestsong. Brute naštěstí obsahuje hned několik vrstev, jak album vnímat a číst. Fatima nahrála spíše album o protestu, o stále více potlačovaném právu vyjádřit se. Brute zároveň skládá poctu všem, kteří jsou schopni pořád ještě vycházet z anonymity, i když demonstrace nespokojenosti se již zdá být jaksi disfunkční, a je dokonce vysoce nežádoucí. V posledních letech zažila globální společnost nejmasivnější antikapitalistická a mírová protestní hnutí, která však bohužel vyšuměla do prázdna.

03584094.jpeg

Další možnou pozicí, ze které lze Brute nahlížet, je kritika mediální gramotnosti, čili utváření osobních názorů skrze často jednostranné čočky zpravodajských kamer. Použité samply jsou totiž všechny z YouTube videí, stejně jako veškeré rasové policejní nepokoje Fatima vnímala zprostředkovaně skrze online zpravodajství. Albem skutečně prostupuje tento zvláštní odcizený pocit, kdy situaci pozorujete zpovzdálí, nemůžete zasáhnout, ale vidíte její rozklad na jedné straně o to komplexněji, na straně druhé pravděpodobně velmi zkresleně.V této situaci bychom mohli polemizovat o zavedení mediální výchovy v základním vzdělávání. Nelze ale pouze hledět do budoucna a spoléhat na systémové školství. Je na nás, jaké právě teď zaujmeme stanovisko nejen k narůstající militarizaci policie, ale i k stále výraznějším fašizujícím náladám ve společnosti.

Přečtěte si také recenzi Miloše Hrocha: „Fatimě Al Qaidiri se podařilo nahrát esej beze slov, kde má každý zvuk svou nenahraditelnou pozici – jako písmena a věty, z nichž se skládají myšlenky. Například grime tu plní svou roli hlasu sociálně vyloučených z londýnských předměstí. Abychom eseji plně porozuměli, je nutné znát souvislosti, je nutné nebýt líným posluchačem. Taková pasivita totiž nevede ke společenské změně, o které Al Qadiri sní.“

Fatima Al Qadiri říká, že hlavním poselstvím umělce by mělo být vytváření reminderů. Prohlášení, které mají vždy znova sílu připomenout události dané doby a umožní budoucím generacím neopakovat stále stejné chyby. Brute takovou připomínkou rozhodně bude. Bohužel se však také může stát, že zůstane naštvanou zádušní mší za sesychající západní demokracii nejen daleko za oceánem v USA, ale i nepříjemně blízko našim evropským domovům.

Hodnocení: HODNĚFatima Al Qadiri – Brute (Hyperdub, 2016)

autor: Adéla Sobotková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.