Deska týdne: The Bug je temný rytíř kyselinového dancehallu. Sedm fází jeho dubových mutací

24. červenec 2018

Na albu K.O. izraelské dancehallové rapperky Miss Red se výrazně podepsal i britský producent Kevin Martin, známý jako The Bug. Deska vychází ze svébytné estetiky, kterou Martin pod svými různými hudebními aliasy buduje už více než čtvrtstoletí. Zmutovaná verze jamajského dancehallu je páteří, na níž stojí jeho hudba, stejně jako aktuální novinka Miss Red.

V devadesátých letech ho řadili k industriálu a experimentálnímu hip hopu, v novém tisíciletí se podle novinářů stal prorokem dubstepu, a nad velikášským označením se vždycky jen pobaveně usmíval. Londýnský producent Kevin Martin si roky budoval svůj osobitý styl, který do sebe vstřebával celou spoustu žánrů. V aktuální dekádě se pak v souvislosti s ním nejvíce skloňuje termín experimentálního dancehallu. Z elektrifikovaného dubu, zrozeného na Jamajce v osmdesátých letech, si Martin vypůjčuje prostorové kvality zvuku i sonickou nekompromisnost. Hlásí se k němu i v podcastových sériích a svůj label rovnou nazval Acid Ragga (s odkazem na další experimentální výhonek jamajské hudby). Právě dancehall a další svérázné mutace jamajských žánrů výrazně zní i v jeho produkci pro aktuální desku rapperky Miss Red.

Deska týdne: The Bug je jednou nohou v pekle a druhou v psychedelickém ráji

03193476.jpeg

Šest let kuchtil Kevin Martin alias The Bug následovníka své famózní desky London Zoo, což svědčí o jeho odhodlání přetaktovat radikálně DNA svého soundu, v němž se potkávají agresivní beaty ragga, dancehallu a grime s nekompromisností metalu a techna i spiritualitou jamajské hudby. Koncept desky postavený na kontrastu éterického kosmického dubu a vysokooktanových detonáží klubové hudby byl už nejméně dva roky, stejně ale dlouholeté fanoušky překvapí, když zjistí, že první polovinu desky tvoří zlověstné psychedelické náladovky žánru, který by se dal kvůli nedostatku jiného jména nazvat třeba tripotronica.

Jaká byla Martinova cesta k jeho současné všežravé fúzi dancehallu a dalších stylů představené na K.O.? Dlouhá, komplikovaná a mimořádně zajímavá v každé své fázi. Původně hudební novinář (psal třeba pro britský hudební časopis The Wire), provozovatel labelu, promotér a zpěvák se na konci osmdesátých let vrhl do produkování elektronické hudby. Výrazně se přitom inspiroval post-punkem přelomu sedmdesátých let. „Všechno, co jsem nenáviděl na konzervativní monokultuře Anglie, dokázala hudba převrátit na hlavu. Post-punk roztrhal všechny manuály a kladl otázky o všem: o hudbě, o umění, politice nebo zákonech,“ řekl Martin kdysi v jednom rozhovoru. Jakých je sedm desek, které definovaly producentův rukopis, a jak se každá fáze otiskla do jeho současného zvuku? Tady je průvodce po evoluci jednoho z nejvlivnějších elektronických hudebníků posledního čtvrtstoletí.

God – The Anatomy of Addiction (Big Cat, 1994)

Kevin Martin a Justin Broadrick (Napalm Death, Godflesh, Jesu) jsou spiklenci zvukového extremismu už od konce osmdesátých let, kdy se potkali v projektu GOD. Revolučním způsobem smíchali grindcore, industriál a free jazz. Výbušná směs je jednou nohou v alternativním metalu, zároveň ale z tehdejších trendů úplně vybočuje. Na druhé desce projektu, The Anatomy of Addiction, se podíleli i saxofonista John Zorn nebo Tim Hodgkinson (Henry Cow) a Martin tady zpívá. Nebo možná spíš řve. S Broadrickem měl v devadesátých letech ještě podobné projekty i s Ice (album Under the Skin) nebo Curse of the Golden Vamprie (Mass Destruction).

Stopové prvky: Agresivita, expanzivnost zvuku

VA – Macro Dub Infection (Virgin, 1995)

V polovině devadesátých let se děly nepředstavitelné věci – velká nahrávací společnost dala Martinovi peníze, aby sestavil kompilaci aktuálních hudebních výbojů na poli elektroniky, které pracují s odkazem jamajského dubu. Martin měl absolutně volnou ruku a posbíral 23 dubem nasáklých tracků od ponurého Trickyho přes jazzem infikovaný drum’n’bass 4 Hero až po post-rock Tortoise. Kompilace otevřela spoustě hudebních fanoušků obzory a dočkala se o rok později pokračování.

Stopové prvky: Dub, experimenty

Techno Animal – The Brotherhood of the Bomb (Matador, 2001)

Hip hop s industriálem a noisem kombinoval v naší dekádě leckdo, od Death Grips po Kanye Westa, cestu experimentálního rapu ale naznačili už na začátku devadesátých let Techno Animal. Martin a Broadrick projekt založili už v roce 1991, jejich nejlepší deska vyšla trochu paradoxně 11. září 2001. Na The Brotherhood of the Bomb se syrové beaty potkávají s ponurým nemocným ambientem a za mikrofonem se střídají třeba rappeři El-P, Dälek nebo Antipop Consorcium. Techno Animal se po vydání desky rozpadli, ale o necelé dvě dekády později Martin a Broadrick znovu spojili síly v projektu Zonal. Letos jsou ke slyšení na evropských hudebních festivalech.

Stopové prvky: Agresivita, nekompromisnost

https://youtu.be/TmPepgZDNRY

The Bug – London Zoo (Ninja Tune, 2008)

V roce 2008 byla londýnská dubstepová scéna na vrcholu popularity a Martinova druhá dlouhohrající deska pod jménem The Bug skvěle shrnuje tehdejší undergroundový kvas, zároveň ho ale překračuje. Je tam všechno: naštvaný grime (Angry, Warning), ponurý dubstep (Freak & Freak) a kosmický dancehall (Poison Dart). Protřepat a servírovat jako sérum proti neoliberálnímu optimismu. Dost možná nejlepší deska shrnující apokalyptickou náladu v Londýně po bombových útocích v roce 2005 a zároveň předpovídající globální marasmus ekonomické recese, která přišla dva měsíce po jejím vydání.

Stopové prvky: Úzkost, strach

King Midas Sound – Waiting For You... (Hyperdub, 2009)

Kdo by čekal, že rok po bezvýchodné nahrávce London Zoo vydá Martin svoji dost možná nejněžnější desku. V projektu King Midas Sound se potkal s básníkem Rogerem Robinsonem a japonskou zpěvačkou Kiki Hitomi a stvořili svoji poctu reggae subžánru lovers rock. Trocha existenciální tíhy samozřejmě nechybí, ale pořád je to nejblíž, co se Martin dostal, k baladám o lásce.

Stopové prvky: Zen, meditativní nálady

The Bug vs. Earth – Boa/Cold (Ninja Tune, 2014)

O dronemetalových pionýrech Earth se Kevin Martin vyjadřoval dlouho jako o své milované kapele, až se mu v polovině naší dekády splnil sen: se zakladatelem kapely Dylanem Carlsonem natočili singl pro Ninja Tune. Vloni následovala i společná deska Concrete Dessert, která zvláštním způsobem fúzovala metal a dub. Martinovi beatoví kostlivci se zde prohání nekonečnou pouští a zvěstují budoucí ekologickou katastrofu.

Stopové prvky: Drony, těžkotonážnost

Miss Red – Murder (internet, 2015)

Kevin Martin prý objevil izraelskou rapperku Miss Red před sedmi lety v jednom klubu v Tel Avivu, když začala neplánovaně rapovat do jeho setu. Byl to začátek plodného přátelství a spolupráce – hostovala na jeho singlu ze série Acid Ragga, The Bug pak produkoval její debutovou internetovou mixtape a pozval si ji na svoji desku Angels & Devils. Miss Red mu učarovala vervou, s níž útočí na mikrofon, a všechny odzbrojí svým úderným zpěvem v nářečí jamajského patois. Aktuální deska K.O. je dalším dítětem jejich kolaborace a shrnuje jejich společnou lásku ke kyselinovému dancehallu.

Stopové prvky: Empatie, jemnost

autor: Karel Veselý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.