Deska týdne: Carla dal Forno ví, jaké to je, když zvoní hrana

Nikdy není pozdě začít s hudbou. Carla dal Forno se tvorbě věnuje „pouhých“ pět let, ale od počátků své cesty má šťastnu ruku. První kapelu založila v Melbourne, kde původně studovala uměleckou školu. To bylo a asi ještě dlouho bude neoficiálním hlavním městem nezávislé hudební scény v Austrálii, která se probudila k životu už dávno, ale místní kapely i sólové projekty se konečně propašovávají do Evropy i Ameriky. Po vzoru shoegaze gotiků Nite Fields, kteří se uchytili u newyorského temného labelu Felte a objeli loni starý kontinent, se svým hororově synťákovým projektem F ingers dokormidlovala až k berlínskému vydavatelství Blackest Ever Black.

Na svém debutu ovšem Carla dal Forno odkračuje od hrůzostrašné skřípavosti F ingers asociující ty nejhorší noční můry, ze kterých se budíte zborcení potem. Nabízí pohled z vnějšku dovnitř – do oken vlastního bytu. Odhaluje své noční i ranní rituály, tu a tam skryté v hypnotických dubových beatech hitového singlu Fast Moving Cars, které nás příjemně zahalí jako včas zatažené závěsy. Chladné synťákové zvuky jsou zde soundtrackem k nutně opakovaným úkonům. Blackest Ever Black má pod sebou přesně takové hudebníky, kteří zkoumají intenzivní prožitky a přetavují je v ještě intenzivnější (nejen) elektronické plochy. Ať už se jedná o zde vydaná alba Vatican Shadow, nebo kapelu Raime.

Nahrávka You Know What It’s Like jako by popisovala a mapovala každý kousek vašeho domova. Slyšíme ozvěny deště za oknem i drobný cinkot, když spadne lžička na kuchyňské kachličky, jako tomu je ve skladbě Dry In the Rain. Carla dal Forno zpívá a hraje pro všechny náměsíčné i insomniaky ztrácející a zase se nacházející v důvěrně známém prostředí. Mísení ambientně droneových ruchů protínají drobné kytarové črty i melodické flétny. Zvuky, jež připomenou odkaz v Austrálii usazeného neofolkaře Douglase Pearce aka Death in June nebo jeho epigona v podobě melbournského projektu Lakes. Carla dal Forno se však straní epiky, její intimita následuje narativ krajanky Ely Stiles či písničkářky Grouper.

Podívejte se i na recenzi Miloše Hrocha: „Hudba Carly dal Forno ukazuje jiný odstín hypnagogického popu, který reprezentovali hudebníci jako James Ferraro nebo Dean Blunt s Ingou Copeland pod hlavičkou Hype Williams. Brilantní debut Carly dal Forno se může na první poslech zdát monotónní, uhrančivé kouzlo ale začne působit až po několika přehráních. Promlouvá k nám jako hudba z nějaké vzdálené diskotéky, která doléhá do naší ložnice při ukládání se ke spánku.“

I když z řemeslného hlediska má nahrávka jisté trhliny, její naléhavé poselství vychází z té odvrácené strany popu. Lehce znuděně nahozeným vokálem vypráví příběhy, ve kterých láska nemusí nutně končit happy endem a sen spokojeným probuzením. A přece stojí za to, pokračovat ve snažení.

Hodnocení: 80 %
Carla dal Forno – You Know What It’s Like (Blackest Ever Black, 2016)