Deska týdne: Černá panterka Beyoncé dělá tlustou čáru za érou bezstarostného popu
Radikálnější vystoupení historie Super Bowlu nepamatuje. Letos o poločase nastoupila před davy americká popová hvězda Beyoncé, kterou doprovázela perfektně sehraná revoluční úderka Černých panterek. Když zpívala svůj doposud nejvyhraněnější singl Formation, manifestující hrdost afroamerických žen, velká část publika se musela nervózně ošívat. Nikdo nečekal, že stejně radikální a zároveň hitové bude i její album Lemonade.
„Nejméně respektovaná osoba v Americe je černá žena. Nejvíce bezbranná osoba v Americe je černá žena. Nejvíce opomíjená osoba v Americe je černá žena,“ pronesl v roce 1962 v projevu Malcolm X. Pasáž zazní i ve stejnojmenném snímku doprovázejícím album Lemonade, který je tak jako nahrávka exkluzivně k dispozici prostřednictvím služby Tidal. Beyoncé je tu za zapálenou revolucionářku, matku truchlící po smrti syna popraveného bělošskými policisty a ztrápenou ženu, kterou podvádí její manžel, ale navzdory všemu se dokáže postavit na vlastní nohy.
Po prvním týdnu od vydání desky díky statistikám magazínu Billboard víme, že je tu Beyoncé taky za nejsilnější ženu hudebního průmyslu – jedná se totiž o její šesté studiové album startující v hitparádě z prvního místa. Předběhla pak i takovou Taylor Swift, když se všech dvanáct skladeb desky Lemonade dostalo do žebříčku stovky singlů sestavovaného podle přehrání v rádiích, na streamovacích službách a podle prodejů.
„Když ti život přijde moc kyselej, udělej si z něho limonádu,“ bere si zpěvačka k srdci radu o hodně starší a zkušenější ženy, když se snaží vyrovnat s nevěrou. To je dějová linka táhnoucí se deskou – začíná to esemeskou v telefonu, která zanechá na pohádkovém vztahu šrám, litováním sebe sama a nostalgickým vzpomínáním na sex na zadním sedadle limuzíny, o němž před lety zpívala v tracku Partition. Se skladbou Don’t Hurt Yourself přichází naštvání okořeněné kytarovým riffem od trochu nepravděpodobného spolupracovníka Jacka Whitea, s hédonistickým trapovým soundem vzápětí ukazuje vztyčený prostředníček, který míří až k zamilované baladě All Night o odpuštění.
Všem je hned jasné, že je řeč o jejím vztahu s rapperem Jay Zm. Jde o nahozenou udičku bulváru, nebo opravdový příběh páru, který si důsledně chrání své soukromí? To není ani tak důležité, protože tato vztahová krize, ať už opravdová, nebo vzorová, má dodat odvahu a sílu ostatním ženám v podobné situaci, v obecnější rovině pro boj proti společenskému patriarchátu. Když pak Beyoncé v tracku Freedom s hostujícím Kendrickem Lamarem zpívá, že ze sebe řetězy shodí sama, mluví k Afroameričankám a Afroameričanům, pro které je boj s útlakem na každodenním pořádku.
Podívejte se taky na recenzi Karla Veselého: „Eponymní album z roku 2013 dalo jasně najevo, že Beyoncé má ambice napínat možnosti mainstreamového popu, a to jak z hlediska inovativního marketingu, tak i nečekaných hudebních exkurzí. ‚Sesterské‘ album Lemonade je v mnoha ohledech dotaženější a ještě o něco odvážnější ve svých postojích propojujících feminismus a černošskou hrdost. Ať už to s manželstvím Beyoncé a Jay Zho dopadne jakkoliv, zůstane po něm vedle dcery Blue Ivy Carter i tohle silné popové album s jasným vzkazem: ‚Když ti život přijde moc kyselej, udělej si z něho limonádu.‘“
Nechce snad Beyoncé, aby jí ujel vlak, a vypočítavě následuje trendy? Veze se na vlně úspěchu angažovaného rappera Lamara? Může se Beyoncé označovat za feministku? To jsou otázky, které víří debatu nejenom v hudebním tisku, bulváru, ale i v akademických esejích. Beyoncé tak dokáže oslovit všechny – některým na protest spojí svou hudbou ruce, další donutí zamyslet se, jiným ukáže již zmiňovaný prostředníček. Album Lemonade, které patří k tomu nejlepšímu, co dosud zpěvačka natočila, tak definitivně značí konec jedné éry, kdy se z popu v nultých letech stala bezstarostná jízda a u volantu seděli především muži.
Populární hudba jako kompas společenských nálad obrací střelku k dobám, kdy byl sex stejně jako pro Beyoncé symbolem svobody v písních Jamese Browna, kdy o úniku ze sociálních i městských ghett zpíval Curtis Mayfield a kdy nás Prince nebo Madonna učili chápat jinakost. Do stejného klubu patří i Lamar s Beyoncé, kteří dostali dříve obávaná bojovná hesla do mainstreamu. Teď je trendy říkat nahlas svůj názor. Zavřít oči, když se válka přesunula na předměstí, jde totiž jen těžko.
Hodnocení: 90 %
Beyoncé – Lemonade (Parkwood/Columbia Records, 2016), 45 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
