Deska týdne: Dan Deacon

První dvě desky s instrumentálními kolážemi bez vokálů natočil Dan Deacon ještě na konzervatoři v New Yorku. Nejvíc ho ale proslavila první komerčně distribuovaná deska s různě zmanipulovanými vokály, Spiderman Of The Rings. Vyšla v roce 2007 u Carpark Records a umístila se v padesátce nejlepších alb toho roku. Její specifický zvuk definovala levná nekvalitní aparatura, kterou měli hudebníci z Wham Colective v té době k dispozici. Spousta efektů z ní vůbec nebyla slyšet. Pro někoho by to byl důvod k vzteku, ale Dan Deacon si vzal tenhle technický limit jako inspiraci a začal používat zvuky, které v laciných reprobednách zněly dobře. Více o Danu Deaconovi najdete v podrobném profilu od Veroniky Mayerové.

Dan Deacon: Bromst|foto: archiv

Dva roky od vydání debutu je dlouhá doba, a tak příchod dlouhohrajícího následovníka se očekával s velkým napětím. Sám Dan Deacon vznik novinek komentuje takto: "Je na nich mnohem míň počítačů, které nahradilo větší množství živých nástrojů (marimba, xylofon, zvonkohra, vibrafon, živí bubeníci, akustický klavír...), takže sound desky je plastičtější. Na jednu stranu jsem tu a tam jasněji zacílil na taneční parket, ale v druhý moment jsem zvážněl, jak jste mě zatím neměli možnost poznat. Vůbec, deska je více variabilní .... všech jedenáct tracků bylo poskládáno za sebe, aby fungovali jako celek. Jako komplexní a barevný zážitek." Poslechněte si jestli s Deaconovým hodnocením souhlasí první recenzent Pavel Zelinka.

Pro Veroniku Mayerovou je Deaconova deska Bromst strhující a jásavou performancí., na které překonává technické limity předchozí desky. Pavel Zelinka přitakává: "Tahle likvidace v lo-fi Casio stylu je léčivá." Co si myslí o Deaconovu posunu k hraní se čtrnácti spoluhráči hudební publicista Aleš Stuchlý, to se dozvíte v druhé recenzi.

Dan Deacon|foto: Frank Hamilton