Deska týdne: Foals

Přestože aktuálně sídlí v anglickém Brightonu, dohromady se Foals dali v univerzitním městě Oxfordu, které hudebně proslavili hlavně paranoidní eko-romantici Radiohead. Pětici mladíků lehce po dvacítce (od které se záhy odpojil Andrew Mears, který založil Youthmovies) tedy na počátku spojoval hlavně smysl pro humor a odpor k zaměnitelné hudební party produkci. Rozhodli se, že vezmou spravedlnost do svých rukou a vytvoří vlastní inteligentní hudbu, na niž se bude dát tancovat. Pojmenování Hříbata má jednak symbolizovat mladistvou energii, která pohání jejich muziku, a jednak je to hříčka odkazující k etymologii příjmení frontmana Yannise Philippakise.
Hříběcí profil připravil Robert Candra.

„Yannis Philippakis v rozhovoru pro NME řekl, že indie disco, které dělali, už je mrtvé a nyní hrají nestydatý funk. I přes tuto proklamaci ale nemůžeme tvrdit, že by Foals udělali nějaký žánrový veletoč. Spíš se zdá, že si na předchozích dvou albech vyzkoušeli rozdílné polohy, aby pak zkušenosti přetavili do takřka dokonalého produktu, jakým je aktuální deska. I přes nespornou kvalitu předchozí tvorby je totiž Holy Fire zatím jednoznačným vrcholem kapely. Jedenáctka skladeb tvoří pestrou kolekci, která při opakovaném poslechu odkrývá další a další propracované detaily. Nechat se unášet na kompozicích je proto doslova dobrodružstvím,“ tvrdí redaktor Ondřej Píša. Poslechněte si celou recenzi!

Foals – Holy Fire |foto: Transgressive Records

Hudební publicista Karel Veselý jeho nadšení nesdílí: „Velké ambice jsou pěkná věc, jenže Foals od určité chvíle působí víc jako intelektuálové, kteří si rock dopodrobna teoretizovali a nastudovali a teď chtějí ve studiu sestavit jeho dokonalou podobu. Z jejich hudby je až trochu moc cítit chlad a odstup meta-přístupu, který je občas až moc komplikovaný. Jako kdyby zapomněli, že k rocku je potřeba elektrická kytara, velké ego a nic víc. Jedním z poznávacích znaků Foals byla inovativní práce s rytmickou složkou, ta ale na Holy Fire ustoupila do pozadí a hlavní slovo mají vzdušné kytarové riffy á la The Edge z U2 (Bad Habit) a hymnické refrény, které by rády napodobily Arcade Fire (Everytime). Spíše než všechny zmíněné vzory ale Foals na Holy Fire zní víc jako tuctový mainstreamový funk rock třeba takových Kasabian a nebo nedejbože jako Muse v jejich žoviálnější náladě.“ Poslechněte si celou recenzi!

Foals – Holy Fire (Transgresive, 2013)