DESKA TÝDNE: Frances Quinlan hledá podstatu lidského jednání a cituje Ostře sledované vlaky
Frances Quinlan strávila ve své domovské kapele Hop Along polovinu života. A čirou náhodou se při nahrávání jejich poslední desky dostala k práci na svém sólovém albu. Trochu chaotický soubor skladeb Likewise, jehož jediným pravidlem bylo udělat písně nezaměnitelné s jejím domovským projektem, ukazuje její vypravěčský potenciál.
Písničkářka původem z Filadelfie začínala svou hudební kariéru podobně jako Snail Mail na střední škole. Stalo se tak ovšem v polovině nultých let, v dobách, kdy se začal freak folk pomalu, ale jistě dostávat do širšího povědomí. Její první projekt Hop Along, Queen Anslais se záhy přehoupl v regulérní indierockovou kapelu. Quinlan zkrátila název jen na počáteční Hop Along a přizvala další hudebníky, včetně svého bratra Marka.
Okomentovala to tehdy slovy, že vždycky záviděla kapelám společnost a dynamiku na pódiu. Vystupovat samotná pro ni nebylo tak příjemné. Při práci na čtvrté řadové desce Bark Your Head Off, Dog vypadly Hop Along dvě skladby, které Frances napsala před sedmi lety. Rozhodla se je nakonec zpracovat sama. Postupem času se nabalily další vlastní autorské písně. A nahrávka Likewise, na které spolupracovala především se svým kolegou z Hop Along, kytaristou Joem Reinhartem, dostala jasné kontury. Quinlan se ovšem rozhodla na své dosavadní poměry experimentovat. Likewise tak rozhodně není pouze kytarová vyhrávačka bývalé freakfolkové písničkářky, objevují se syntezátory i další nástroje. Alfou a omegou je ovšem především Francesin hlas. A příběhy, které vypráví.
Likewise se točí především okolo komunikace a dialogů mezi lidmi. Zejména takových, které se úplně nepovedly, ale zároveň by bylo dobré dát jim druhou šanci. Fragmenty rozhovorů, deníkových zápisů, které se obloukem mění v narativní příběh, aby se opět ztratily ve smršti kulturních odkazů, jsou hlavním kódem, který Quinlan používá v textech na svém sólovém albu. Hned v úvodu skladby Your Reply zmiňuje Hrabalovy Ostře sledované vlaky i hovoří o tom, jak zemřel, aby o pár řádek níž citovala Bibli nebo si vymyslela dialog se svou tetou. Vypráví příběh o archeologickém podvrhu z počátku dvacátého století, takzvaném Piltdownském člověku, i o proměnách městské přírody (Detroit Lake, A Secret) způsobených klimatickou změnou. Vrací se v písních k textovým motivům, které zmínila na začátku, skrze repetice v ději podtrhává své vlastní rostoucí obavy.
Celé album paradoxně uzavírá cover. A i když jako svoje největší inspirace uvádí Björk, Joannu Newsom, Boba Dylana nebo Nicka Drakea, vybrala si nakonec asi nejznámější skladbu Carry the Zero od indierockové kapely Built to Spill. Interpretace, jakou Quinlan dala téhle indie hymně, je absolutně odlišná od původní verze – jak hudební stránkou, tak především zpěvem. Quinlan tak vlastně nenápadně dokončila kruh, v jejím řevu i zpěvu na Likewise jsou cítit emohardcorové nostalgické závany. K nimž se nenápadně hlásí a stejně nenápadně je zase odvrhuje – právě i díky Carry the Zero.
Čemu se věnuje Frances Quinlan kromě psaní písní a hraní s kapelou? Kdo se staral o obaly Hop Along a proč je na obalu Likewise Francesin poněkud znepokojený a nervózní portrét? A proč klade takový důraz na komunikaci? Poslechněte si celou recenzi na naši desku týdne!
Frances Quinlan – Likewise (2020, Saddle Creek)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
