Deska týdne: Ghost of You na Black Yoga hrají remízu mezi svými schopnostmi a ambicemi

20. únor 2018
Ghost of You

Mladistvá energie, hrubé nápady a nadšení pro věc. A také nadprůměrné zvládnutí nástrojů. Kolik kapel drží v rukou právě takové trumfy, a přesto s nimi nedokáže uhrát odpovídající partii? Koncerty ještě leckdo utáhne na atmosféru a maximální nasazení, album ale už vyžaduje od kapely více. Jak se s tím na své druhé desce Black Yoga popasovali Ghost of You?

Brněnské kvarteto si tohle všechno uvědomilo už před vydáním debutu a své akcie vložili do rukou vyhlášeného producenta Ondřeje Ježka. Debutová deska Glacier and the City se podařila, kapela získala v následujících letech ostruhy i skrze více než tři sta odehraných koncertů, včetně nezanedbatelného procenta vystoupení v zahraničí. Před vydáním druhé desky možná čtveřice měla představu o celkovém vyznění alba nebo textovém obsahu, hudebně byla ale prý před vstupem do studia Jámor ještě zdrženlivější než v případě debutu z roku 2015.

Byl to záměr upéct desku až přímo ve studiu, nebo spíše alibismus vyvléci se z autorské bezradnosti tak, že odpovědnost Tomáš Novohradský a spol. přehodí na Ondřeje Ježka? Ve studiu se dá leccos nafingovat, přesto jistý spodní proud tryskající z celé řady novinek na druhé řadovce prozrazuje, že Ghost of You jsou napumpováni energií. Takové album by nenatočila kapela, která by za ně nedýchala.

Black Yoga má být prý o konfrontaci se svým špatným já. Jakási veřejná zpověď zápasu se sebou samým. Vcelku komplikovaná forma, jakou tuto zprávu předává čtveřice posluchačům, má i z tohoto úhlu pohledu své opodstatnění. Mathrockové postupy jsou stále na svém místě a kapela navíc rozšířila výrazovou paletu o celkem hojnou, variabilně užitou elektroniku. Živelnost, až zbrklost versus někdy až profesorsky vyznívající baladická protiváha.

Sportovní komentátor by prohlásil něco o „vyzrálém taktickém výkonu“, „vířivém pohybu po celém hřišti“ a „moderním komplexním systému, který klade na aktéry velké taktické i fyzické nároky“. Většině požadavků kapela dostála. Jen ambiciózní a originální formu tu a tam nedoprovází odpovídající melodické nápady. Když jsme u dravého mládí, tak si můžeme vypomoci srovnáním s podobně starými Angličany Blaenavon, kteří shodou okolností také chystají k vydání druhou desku. Jejich debut byl tu a tam pořádně rockově zašmodrchaný, přesto v mnoha momentech s posluchačem řádně přímočaře zacloumal. A to se Ghost of You na novince moc nedaří. A tak si, a tím se dostáváme obloukem na začátek recenze, tu a tam vypomáhají sázkou na energii a atmosféru.

Ale abych nebyl pouze kritický. Black Yoga i přes výše vyjmenované nedostatky disponuje excelentním zvukem a většinou i pro audiofilovo ucho prostorově nadýchanými aranžemi. V žádné poloze, kterou během třiceti dvou minut projdou, nejsou Ghost of You toporní, dokonce se po opakovaném poslechu zdá, že jim poloha upomínající na období prvního laškování Radiohead s elektronikou docela sedí. A když si uvědomíme, že i Thom Yorke a spol. z alba Kid A nevytěžili jediný singl, pak tu máme i pro Ghost of You naději, že při osvojení si nové polohy mají před sebou úspěšně završené partie.

Ghost of You – Black Yoga (Indies Scope, 2018)
Hodnocení: 72 %

 

  • Hudba
  • Recenze