Deska týdne: Grimeový kmotr Wiley natočil na Godfather kroniku své kariéry

1) Eskibeat: Ten nejchladnější zvuk z ulice

Wileyho počátky s mikrofonem se datují až do roku 1996, kdy začal rapovat do drum’n’bassových setů. Když se na přelomu tisíciletí zvuk tanečního undergroundu přetransformoval v UK garage, byl u toho a s Pay As You Go Cartel doputoval v roce 2002 až na číslo třináct britského žebříčku (Champagne Dance). Ve stejné době už ale Wiley vydával na vlastním labelu Wiley Kat Records své první instrumentálky s charakteristickým electro beatem připomínajícím křupající sníh (proto názvy jako Frostbite, Snowman). Spolu s dalšími beaty od producentů jako Youngstar (Musical Mob) nebo Geeneus odstartovaly jeho miniatury žánrovou evoluci od UK garage k nové mutaci.

Jenže jak ji pojmenovat? Wileyho nejslavnější singl Eskimo (a přezdívka Eskiboy) dali novému žánru jméno „eski“, nicméně souběžně už se začal používat termín grime, který se udržel. „Terminologické“ debaty shrnuje Wiley na svém prvním oficiálně vydaném singlu Wot Do U Call It? (Jak tomu říkáš?) z alba Treddin’ on Thin Ice z roku 2004. Podobný, mrazivě chladný beat má i skladba Speakerbox z nové desky a Wiley v ní vzpomíná na své začátky a na to, jak byl spolu s Dizzee Rascalem prvním grimeovým rapperem, který přenesl agresivní zvuk londýnských sídlišť do celostátních médií. „Byl jsem v hoodu, když spustili akci Trident, vykopnutý dveře, zabavený zbraně. Jak si myslíš, že jsem udělal ten nejmrazivější zvuk?“ rapuje Wiley na nové desce v Like it or Not.

2) Roll Deep Crew: Parta, která definovala grime

Když se v skladbě Bait Face z aktuální desky Godfather ozve zvláštní zvuk připomínající
mečící kozu, pamětníci si okamžitě vybaví hit When I’m Ere od kolektivu Roll Deep Crew z roku 2005. Wiley svoji partičku sestavil v roce 2002, když se rozpadli Pay As You Go Cartel, a během pár let se z Roll Deep stal nejagilnější londýnský grimeový gang, kterým si prošla celá řada budoucích hvězd včetně Flowdana, Trima a hlavně Dizzeeho Rascala.

Na jejich debutovém albu In at the Deep End už ale za klaustrofobií dřívějších grimeových nahrávek prosvítají první výrazně popové refrény (The Avenue, Shake A Leg). When I’m Ere je ale plnohodnotný „posee cut“ – track s tvrdým beatem, v němž se představují jednotliví členové partičky přesně v duchu zámořského rapu. O dvanáct let později se na Bait Face Wiley znovu potkává se Scratchym, spoluzakladatelem Roll Deep a jedním z hrstky bělošských MCs (a producentů) v grimeu. „S náma nemůžeš bojovat, jsme jako vikingové. Freestyluju přímo z hlavy, nepotřebuju si nic psát,“ skandují dva veteráni v refrénu.

3) Beef: Slovní války formují scénu

„Já a Wiley jsme teď v pohodě, ale já jsem pořád ten stejnej týpek, kterej ho kdysi chtěl zničit,“ nechá se v skladbě Bang z alba Godfather slyšet rapper Ghetts, člen partičky The Movement, s níž Wiley svedl v roce 2006 jednu z nejpamátnějších slovních válek v grimeu vůbec. Beef údajně začal, když Ghetts prohlásil, že je nejlepší britský MC, a Wiley ho následně zasypal sprškou diss tracků (Nightbus). Do následných „wardubs“ se zapojila snad celá tehdejší scéna.

Wileymu se jako legendě postavil za posledních patnáct let snad každý důležitější MC ze scény, a že mu nakonec všichni složili poctu svojí účastí na albu Godfather, je důkazem, kdo ze slovních válek nakonec vzešel vítězně. Všichni vlastně ne, na albu jeden gratulant chybí – Dizzee Rascal. Kde by dlouhodobě nejpopulárnější grimeový rapper dneska byl, kdyby ho Wiley v roce 2002 neuvedl do Roll Deep Crew? Jenže pak se s ním rozhádal a staré křivdy mezi učitelem a žákem nejsou dodnes vyřešené. Jestli se ale někdo může Wileymu v důležitosti pro grimeovou historii rovnat, pak je to jen Dizzee Rascal.

4) Electro-grime: Cílem jsou hitparády

V polovině nulté dekády sbíral grime ocenění kritiky (Rascalovo Boy In Da Corner vyhrálo Mercury Prize v roce 2004), ale hlavní hráči scény měli oči jen pro popové žebříčky. Chtěli napodobit komerční úspěchy, které v zámoří slavil hip hop, ale samozřejmě se to neobešlo bez kompromisů. Byl to Wiley, kdo na jaře 2008 ukázal směr, jak najít cestu do hitparád – v singlu Wearing My Rolex smíchal grime s electrem, bláznivými samply a ženským refrénem a doputoval na číslo dva britského žebříčku. Vrcholu hitparády dosáhl o čtyři roky později s letním hitem Heatwave.

Ačkoliv je dnes vlna komerčního grimeu z přelomu tisíciletí považována spíše za období úpadku, tehdy byla důkazem rostoucího sebevědomí scény, která si dokázala, že může prakticky cokoliv. Wiley se na nové desce k rádiovému zvuku vrací v skladbě U Were Always Pt. 2, jež navazuje na první díl nahraný v roce 2009 s Tinchy Striderem. Wiley samozřejmě nahrál spoustu ještě mnohem „žvýkačkovitějších“ tracků, tenhle romantický kus má vlastně o něco blíže k žánrovému výhonku jménem „grime’n’b“, který chtěl v polovině minulé dekády navázat na zámořské míchání hip hopu a R&B.

Wiley na obálce alba 100% Publishing|foto: Big Dada

5) Labely: Nejlepší je to sám za sebe

„Byl jsem zvyklej jít a brát si, co mi dali, teď přijdu a vezmu si to, co skutečně stojím,“ vzkazuje Wiley v Can’t Go Wrong, což je jakýsi manifest jeho hudební nezávislosti. Během své kariéry si prošel několika labely – těmi velkými (Warner, Virgin) i menšími (XL Recordings, Big Dada) – a nikdy nebyl s jejich prací úplně spokojený. Klid, zdá se, našel teprve v okamžiku, kdy začal vydávat nahrávky na vlastních Eskibeat Recordings. „Když je to od srdce, tak to nemůže dopadnout špatně,“ dodává trochu klišovitě v refrénu.

Ne náhodou se v Can’t Go Wrong dělí o mikrofon s hvězdným Skeptou, který při přebírání ceny Mercury Prize pro nejlepší britské album prohlásil, že duší grimeu je DIY étos. Skepta a jeho bratr JME roky provozují label Boy Better Know, v jehož diskografii má Wiley také několik desek. Díky srdcařům jako Skepta dokázal grime přežít časy komerčního vytěžování a vrátit se v plné síle a bez komerčních kompromisů. Wileyho novinka Godfather je toho důkazem. Jestli grimeový kmotr skutečně s touto deskou definitivně končí, pak odchází na vrcholu.

Hodnocení: 90 %
Wiley – Godfather (Wiley, 2017)