Deska týdne: Grimes vylezla na Art Angels z tunelu do blikajícího Prátru

Den první:

Už bych skoro šel z kanceláře domů, ale ta zpráva mě přinutila ještě vydržet chvíli u počítače. „Prosákla nová Grimes,“ hlásí mi na Twitteru zpráva od Has It Leaked! Konečně! Že jí to ale trvalo. Jsou to už skoro čtyři roky, co z ní hity (a klipy) Genesis a Oblivion ze skvělé desky Visions udělaly jednu z největších hvězd nezávislé scény. Čtyři roky! Jaromír Jágr tehdy oblíkal dres Philadelphia Flyers, hnutí Occupy vypadalo jako smysluplná politická síla a hlavně Taylor Swift ještě hrála country. Elektropopová vlna, kterou Grimes pomohla odstartovat, se mezitím přelila do mainstreamu a Charli XCX a Ellie Goulding uspěly s komerční verzí jejího soundu. (O Swift ani nemluvě.) Bude nová deska něco jako Grimes vrací úder? (Povinná narážka na Hvězdné války.) Bitrate nic moc, ale Art Angels už se mi točí ve Winampu (Jo, furt ho používám!). Singl Flesh Without Blood jsem podle Last.fm slyšel za poslední čtyři dny patnáctkrát, ale chci ho pořád víc. Když na něj dojde teď, nemůžu si nevzpomenout na pestrobarevný klip, ve kterém Grimes dělá cosplay šódžó komiksům s tématy z viktoriánské éry. Další singl SCREAM s westernovým samplem a tchajwanskou rapperkou Aristophanes ale pořád nechápu, takže přeskakuju. Co to je sakra California? Ten refrén zní, jako kdyby se Max Martin potkal ve studiu s Beach Boys a zpívala to Ariana Grande. Fuj. Titulní Artangels je totální žvýkačka, rovnou vypínám v půlce, tohle mi nesmí do uší. A v Butterfly rozehrává Grimes naplno svůj Mariah Carey fetiš. To nemyslí vážně, že ne? Radši depresivní Grimes než tohle zaprodání mainstreamu! A navíc to fňukání nad tím, jak ji lidi šikanují na internetu. Koho to zajímá? Koukám se ze zvědavosti na hipsterský agregát vkusu Rate Your Music a tam má deska po prvním dnu něco málo přes dvě hvězdičky z pěti. Víc si tenhle plastikový „pop“ nezaslouží.

Den druhý:

Venku svítí sluníčko už od rána a švagr mi píše SMSku, že na novou Grimes tancuje v přeplněném metru. No dobře. Arcou jsem už předávkovaný a na nového Rustieho nějak nemám teď náladu, tak si říkám, že jí dám ještě šanci. Ježíš, Flesh Without Blood musí být singl tohohle roku. To je tak dobré! Vážně je to track o tom, jak se pohádala s Blood Orangem? Jak to, že jsem si předtím nevšiml Kill vs. Maim? Geniální. Laciná korporátní coververze tohohle tracku bude za půl roku hrát v nějaké debilní reklamě na mobily, to se s vámi klidně vsadím. Prý je to písnička napsaná z perspektivy Al Pacina v druhém Kmotrovi, až na to, že tady je upír, který může měnit pohlaví a cestovat vesmírem. Jasný, chápu všechno. A Belly of the Beat, tam je všechno! Country funk s jódlováním. (Je tohle a housličky ve Venus Fly vzkazem Taylor Swift, aby se znovu vrátila ke country & westernu?) Na milost beru i novou verzi Realiti. Tenhle track od své březnové premiéry poctivě posiloval a teď vylezl ven a chlubí se nám, jak nabral. World Princess Part II. je, jako by to napsal Yasutaka Nakata pro Kyary Pamyu Pamyu. (Šimon Holý už se těší, až to bude zpívat někde v Tokiu na karaoke. Japonsky samozřejmě.) Teď mě napadá, že ten obal je nejspíš poctou mé oblíbené komiksové autorce Rumiko Takahaši. Na Genius.com si listuju obrázky, které Grimes namalovala ke každému tracku, a bomba. Chápete to? Napsala, nazpívala, nahrála všechny nástroje a ještě si to celé sama ilustrovala. Tohle nezvládl ani f*kin Prince! SCREAM nicméně pořád nechápu. Nápad na pět vteřin, stěží b-strana, která nemá co dělat na začátku desky. Píšou z Wave, že chtějí do pondělí recenzi. Tak kolik dáme? 95 ze sta?

Grimes - Art Angels (4AD, 2015) |foto: 4AD

Čtěte také: Streamujte novou desku popové vampýrky Grimes nebo vstupte do země nikoho s Kode9

Den třetí:

Konečně je to v pořádné verzi na Spotify. Má to strašně vyleštěný, vypiplaný sound, když u toho zavřu oči, vidím blikající cityscape Hongkongu. Už začínám chápat, proč Grimes trvalo natočit novou desku čtyři roky. Blogy z ní udělaly mluvčí progresivního feministického popu a ona nechtěla nikoho zklamat. Čtu si pár poznámek na Stereogum, kde někdo vehementně tvrdí, že hipsteři budou předstírat, že to milují, i kdyby to ve skutečnosti nenáviděli, protože by se jim zhroutil svět, kdyby jejich bohyně vydala špatnou desku. Ve Venus Fly konečně rozeznávám Janelle Monáe. Její robotická persona by se možná hodila víc na Visions, chladnou minimalistickou industriální desku, kterou prý Grimes natočila zavřená tři týdny v temném studiu na amfetaminech. Na Art Angels vylezla z černého tunelu do blikajícího Prátru v pátek podvečer. Třeba v Butterfly je i po tolika posleších zatraceně těžké rozlišit mezi euforií a umělohmotnou debilitou Top 40 hitparády, ale když se večer dívám na YouTube na sestřih aktuální korejské hitparády, tak mi dojde, že je to vlastně v rámci žánru normální. Vytahuju z knihovny svůj oblíbený slovník klišé: Art Angels stojí rozkročené mezi mainstreamovým popem a indie a Grimes je vlastně úplně jedno, kam tahle deska spadne, když zafouká vítr trendů. Jasně že se mi stýská po gotickém kyborg-popu z Visions, ale Grimes je teď někde jinde, na lepším, slunečnějším místě. Neříká se tohle, když někdo umře? Grimes se tady ale mnohem spíš znovuzrodila. Nakonec poslední slova téhle desky jsou: „Nikdy nebudu tvoje snová dívka.“ A první: „Z téhle muziky se mi chce brečet.“ Všechno sedí.

PS: Jo, SCREAM je fakt blbost i po tolika posleších.

Hodnocení: 85 %Grimes – Art Angels (4AD, 2015)