Deska týdne: Houpací koně sestoupili z Everestu do okouzlující každodennosti

16. listopad 2016

Členové skupiny Houpací koně možná doma v Ústí nad Labem nejsou celebritami, které by lidé zastavovali na ulicích nebo v místním obchodním centru a potřásali si s nimi rukama nebo si fotili památeční selfies. Stejně jako tisíce dalších muzikantů si i oni žijí skromným životem lidí, jejichž vliv sahá dál než k přeškrtnuté ceduli na kraji města. Na svém novém albu Kde jste mý přátelé dneska v noci ale stoupají vysoko nad „nejhezčí z ošklivejch měst“.

Houpací koně nejsou jen skrytou ústeckou ikonou, o jejíchž zásluhách nemá většina města ani ponětí. „Lokální kapely jsou jako loď, co míří dál, než kam může doplout,“ manifestovali vlastní entuziasmus na deset let starých Tichých dnech na Klíši. Při psaní tohoto textu jsem dlouho přemýšlel, koho mi Houpací koně svou uvěřitelností, živelností a civilním projevem kříženým s kazatelskou vážností vzdáleně připomínají: Psí vojáky.

Stejně jako ostatní kapely i oni zestárli. Alespoň navenek. Když si dnes přehrávám jejich jednadvacet let starý eponymní debut, na kterém ještě frontman Jirka Imlauf střídá angličtinu s češtinou, překvapeně zírám na rok vydání a kladu si otázku: „Mohla by tahle skvělá deska vyjít i v roce 2016?“ Jedním dechem si odpovídám, že klidně mohla. Ne že by Houpací koně za svou více než pětadvacetiletou kariéru přešlapovali na místě, na jejich albech ale není cítit ani náznak únavy.

Album Everest z roku 2013 bylo patrně nejvyšším vrcholem, který Houpací koně doposud zdolali. Do dvaačtyřicetiminutového výšlapu vtěsnali životní skepsi Sudeťáka lapeného ve spárech osudového „Desire City“ („ještě veslujeme / od tmy do tmy / noc je kajuta, v ní je strop / dole pod ní je dno, pár stop“), nostalgické ohlížení v půli cesty („připrav se, hochu, na hubený dny / šetři si dech“) i sebevědomou bohorovnost („bože, neber mě nadarmo do úst / vem si mě, nech si mě dorůst“).

03744296.jpeg

Žádná kóta ale nemusí být definitivní. Aktuální deska Kde jste mý přátelé dneska v noci, jejíž název je odvozen z textu již dříve vydaného singlu Účet, může v mnohém Everestu konkurovat. S životním bilancováním na nejvyšším dosaženém vrcholu ji ale spojuje snad jen textová i zvuková vyspělost. Novinka je i díky deníkové zkratce zakotvena v přítomném čase a abstraktně obkresluje mikrosvěty benzínek a piv v plastových kelímcích. Imlaufovy texty se ale opírají i do temných proudů v české společnosti („na ministerstvu pravdy zase lžou / na ministerstvu lásky se zase střílí“).

Houpací koně se nadechli pod čárou ponoru a vylovili silnou, impresionistickou desku, která je jako loď, která má už tu nejničivější bouři za sebou, ale pořád ne a ne zakotvit v klidných vodách. Jestli existuje jedna jediná věta, která by sdělila vše podstatné k jejich novému albu, byl by to poslední verš celé desky: „Ještě má smysl to táhnout.“

Hodnocení: 80 %
Houpací koně – Kde jste mý přátelé dneska v noci (Yannick South Records, 2016)

autor: Jan Macháček
Spustit audio