Deska týdne. Hranice ironie a tajemný val. Fenomén PC Music pět let poté
Trans-producentka SOPHIE byla ve svých počátcích spojována s londýnským labelem PC Music. Sdílela s ním odhodlání očistit ty nejbrakovější prvky popu a udělat z nich zbraň hudebního futurismu. Label vznikl v roce 2013 a vzápětí inspiroval desítky esejů hudebních publicistů, v nichž spojovali jeho estetiku s filosofií akceleracionismu nebo se ptali na hranice ironie. O pět let později se ptáme – splnil PC Music roli popových revolucionářů? A měl to vůbec v plánu?
Připletl jsem se před lety k diskuzi hudebních fanoušků o tom, jestli britský label PC Music může dramaticky změnit podobu popového mainstreamu. Názory na míru jeho vlivu se lišily, shodli jsme se ale vesměs na tom, že bude hodně vzrušující sledovat, jak značka ironicky pracující s prvky popu naplní svůj potenciál. Uplynulo pět let a jména jako A. G. Cook, Danny L Harle nebo SOPHIE jsou pořád v undergroundu, zatímco na čele amerického žebříčku usedla korejská kapela BTS, která vlastně dělá něco podobného jako oni, jen se obejde bez berliček uměleckých konceptů.
PC Music založil v roce 2013 producent A. G. Cook, fascinován ideou popu jako hřiště, na němž se dají realizovat nejrůznější bláznivé fantazie. „Zvláště mě baví nahrávat s lidmi, kteří hudbu normálně nedělají, a zároveň s nimi jednat, jako by šlo o umělce z velkého labelu,“ řekl tehdy v rozhovoru pro web Tank. Label radostně parodoval korporátní identitu velkých značek a vydával tracky, které si pohrávaly s atributy popového kýče, jako byly trancové zvedáky nebo zrychlené šmoulí vokály. Undergroundové hity jako Beautiful (A. G. Cook) nebo Broken Flowers (Danny L Harle) nabídly radostnou dekonstrukci popu, která ale hladí stejná střediska slasti jako žebříčkové trháky.
„Kdy přijde přestup PC Music do mainstreamu?“ ptali jsme se mnohokrát poslední roky. Kolektiv podepsal distribuční smlouvu s velkým labelem, jenž se postaral o vydání kompilací PC Music Vol.1 a PC Music Vol.2, a úzce spolupracuje s obřím výrobcem energy drinků, ale masová popularita je zatím pořád hodně vzdálená. Jen pro zajímavost – PC Music má na SoundCloudu 64 tisíc fanoušků, na Facebooku asi polovinu tohoto čísla. Průnik do mainstreamu nepřišel ani díky spolupráci producentů s popovými hudebníky. Zatím nejblíže tomu byli Harle a Cook díky kolaboraci s Charli XCX na loňských EPčkách Number 1 Angel a Pop 2.
Deska týdne. SOPHIE klame tělem a ukazuje možnou budoucnost pop music
SOPHIE po letech anonymity vystoupila ze stínů dohadů a svůj opravdový albový debut vydává jako ostře sledovaná trans-producentka. Sonické vize kolekce se zvukomalebným názvem Oil of Every Pearl’s Un-Insides možná doceníme až v budoucnosti.
Jejich inovativní produkce tady sklidila nadšené recenze, ale ani jedna z jejich skladeb se nedostala do mainstreamových hitparád. Harle pak natáčel také s popovým duem Superfruit (část úspěšné vokální skupiny Pentatonix), ale ani tady velké komerční úspěchy nepřišly. A. G. Cook si alespoň připsal hit z nižších pater britské Top 40, jenže na Dirty Sexy Money francouzského DJe Davida Guetty se tísní jen v seznamu sedmi spoluautorů. Podobně dopadla ostře sledovaná kolaborace SOPHIE s Madonnou, ze které zůstalo v skladbě Bitch, I’m Madonna jen pár vteřin.
Když posloucháte skladby od zmíněných Superfruit, dojde vám, že zní trochu jako napodobenina asijského popu, který je pro změnu nepovedenou kopií západního popu. Ostatně výstřednost japonské estetiky roztomilosti (kawaii) je jedním z nejsilnějších inspiračních prvků PC Music. Jenže zatímco deska Future Friends se sotva podívala do první americké třicítky, minulý měsíc zažil americký žebříček první západní vítězství skutečné kapely z Východu – s deskou Love Yourself: Tear ovládl Billboard Hot 200 boyband BTS. Rozdíl mezi jejich verzí popu a tou od PC Music dost možná není ani tak v použitých hudebních prostředcích, ale v ironickém odstupu, který členové britského labelu na rozdíl od k-popové hvězdy mají.
Když vztah mainstreamového popu a hudby PC Music vysvětloval před třemi lety Jan Bárta v článku pro HISVoice, použil k tomu termín z robotiky – tajemný val (uncanny valley), jenž popisuje nepřekročitelnou propast mezi skutečným člověkem a jeho napodobeninami, které i drobnými nedokonalostmi vzbuzují odpor. „Analogicky se to má se vztahem mezi PC Music a moderní čistě mainstreamovou pop music – hudba PC Music aspiruje na to být „skoro jako pop“, ale svého domnělého cíle nikdy nedosáhne a stáčí se do vod podivnosti. Pocity podbízivé líbivosti tak u tohoto ‚popového androida‘ nahrazuje zvláštní pocit nesouladu a disharmonie v kombinaci s nejistotou ohledně autorského záměru,“ napsal Bárta.
Možná to je důvod, proč mainstreamoví posluchači „svébytnou verzi popu“ od producentů PC Music nedokážou přijmout tak úplně za svou. Jedna věc je vydávat na velkém labelu a využívat product placement energy drinků, druhá je zapadnout do estetiky středního proudu. I výtečná deska SOPHIE Oil of Every Pearl’s Un-Insides bude také mířit spíše do výročních žebříčků respektovaných hudebních médií než do popových hitparád. A z komunikace s estetikou PC Music tak zatím víc těží indie kapely jako Let’s Eat Grandma (produkovaná SOPHIE) nebo Kero Kero Bonito (jeden z tria vydává na PC Music jako Kane West) než mainstreamové hvězdy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
