DESKA TÝDNE: Jenny Hval na novince zkoumá intimitu a lásku jako proměnlivou, beztvarou sílu

Jenny Hval
Jenny Hval

Norská písničkářka a především spisovatelka Jenny Hval přichází po své poslední nahrávce Blood Bitch – albu, jehož ústředním tématem byla menstruace, alegorizovaná přes vampýrské motivy – s novinkou Practice of Love. V osmi skladbách se Hval dostává až na dřeň a je zranitelnější než kdy dřív. Mnohokrát ztvárněné téma lásky ve všech jejích podobách nahlíží ve svých avant-popových hitech hned z několika perspektiv. A zároveň se otevírá daleko více posluchačům.

„Ne vždy si musíme vybírat, kdy jsme si blízko a kdy nejsme,“ uzavírá multiinstrumentalistka a jedna z hostek Vivian Wang spolu s Jenny Hval její nejnovější nahrávku Practice of Love. Stejně tak nás toto duo vítalo už při první skladbě Lions, která svou pozornost zaměřuje na planetu Zemi a přírodu. Poté, co se na předešlých deskách Hval věnovala tématům kapitalismu a jak se mu podařilo zotročit ženské tělo (Apocalypse, Girl) a na poslední Blood Bitch zpracovala téma menstruace, se na Practice of Love vydává cestou ještě osobnější a zatím nejintimnější. Practice of Love, jejíž název si vypůjčila z osmdesátkového německého filmu Die Praxis der Liebe vídeňské umělkyně spojované s akcionalismem Valie Export, se totiž točí kolem nesnadného a zpracovává nesčetněkrát přeprané téma lásky, stárnutí a možné nastupující moudrosti.

Hval se ovšem, jak je pro ni typické, snaží nahlížet lásku ve své univerzalitě a z mnoha různých perspektiv. Zaměřuje se na lásku k planetě a přírodě, aby se záhy přehoupla k brutální výpovědi o mateřství a dětech. Jsme opravdu zázrakem života, pouhou nehodou, je možné, že některé z nás nikdy nebudou matkami, protože se bojí, že by to nezvládly? V přemýšlení ji doplňují další z jejích hostek – kromě Wang třeba melbournská hudebnice Laura Jean anebo skladatelka Félicia Atkinson. První dvě v meditacích nad tématem lásky, potažmo mateřství, pokračují i ve skladbě Practice of Love. Vyznávají se ze svého vnímání lásky. „Nenávidím lásku ve svém vlastním jazyce, je v něm zahrnuté celé slovo poctivost,“ vysvětluje hned v úvodu Hval. V norštině se řekne láska kjærlighet, poctivost potom ærlighet. Naráží tím na pocity, které v ní slovo vyvolává. Zní příliš nábožensky, protestantsky a vyčištěně. Láska je podle Hval všestranná, avšak prostá náboženských rozměrů.  

Jenny Hval – Practice of Love

Practice of Love je v rámci tvorby Hval nové, i co se týče zvuku. Avant-popovým tendencím pochopitelně neodzvonilo, Hval nicméně objevuje zatím neprozkoumané teritorium devadesátkových tanečních beatů, které hojně využívá. Skladby na Practice of Love jsou ale stále především meditace, s ambientním laděním, a přesto silnou chytlavostí. Sem tam se ve skladbách z dálky vynoří saxofon, někdy výrazněji (Thumbsucker s Felicií Atkinson), jindy spíše jako připomínka, závan citů, které tu vždy byly, i když se nás v současnosti nemusí dotýkat.

Jenny Hval se po plamennějších deskách pustila na Practice of Love cestou ještě větší abstrakce a intimity, zpřístupnila svůj zvuk, ale neztratila svou pověstnou hranu. I na nahrávce točící se kolem lásky je schopná předkládat nepříjemné věci a zůstat tou dívkou z večírku, která se většinu času drží zpátky, a pak řekne něco, co všechny překvapí.

Co vše ukrývá nová nahrávka Jenny Hval? Co nového zvukově přináší? Kde se inspirovala u názvu Practice of Love? A koho všeho na albu najdeme? Poslechněte si celou recenzi Judity Císařové.

Jenny Hval – Practice of Love (2019, Sacred Bones)