DESKA TÝDNE: Jurta nebo techno klub. Black Tar Jesus se po sedmi letech vrací s albem Year Insane

Nad Black Tar Jesus se částečně zavřela voda v roce 2013, kdy na pardubickém labelu Stoned To Death vyšla druhá nahrávka Other. Od té doby sice proběhly koncerty, Kopáček prošel dalšími projekty (například českobudějovickou instrumentální psychedelií India), a dokonce rozpracoval sólo kytarovou nahrávku při svém kontemplačním pobytu v jurtě na České Sibiři. Samotný BTJ prošel několika obměnami v sestavě, které se ustálily teprve před rokem. V té době se také začaly pomalu, ale jistě rýsovat plány na třetí nahrávku.

Společně s bubeníkem Ondřejem Blahou, se kterým v současnosti vystupuje, se potkali náhodou v Praze a Year Insane je výsledkem spolupráce tohoto dua. Byť některé skladby v obměnách zazněly na koncertech dříve nebo se jednalo o pohrobky nikdy nevydaných jurtových improvizací (jako je znovu nahraná skladba Jurta), jedině poslední Jessica in the Mountains je původní verzí, která vznikla v obydlí kdesi u Votic.

Year Insane – onen šílený uplynulý rok, který zastřešil celé album názvem, nebyl původním konceptem. Staré črty se ovšem měnily během nahrávání pod rukama. Turbulentní vztahové problémy, komunikační šumy, deziluze, nekonečné noční hodiny strávené v práci za barem pražského klubu Ankali. Skladby fungují jako náladové záznamy, odráží se v reálných situacích, ve změti vzpomínek, které se zpětně vždycky jeví trochu růžovější anebo jsou raději zasunuté kdesi vzadu v mysli. Poskládané za sebou evokují klasické bilanční zvolání – co to bylo za šílené období a jak se to vůbec dalo přežít? Když už se dějí podobné věci, vždycky z toho nakonec může být aspoň dobrá historka, v tomto případě celá deska.

Samotný Tomáš Kopáček se přiznává, že poslední dobou už nevyhledává kytarovou hudbu ani nechodí na kytarové koncerty, s výjimkou kapely Tomáš Palucha. Jádrem zůstává však devadestáková indie tradice propletená s psychedelií i atmosférou Connana Mockasina. Paradoxně se mnohem více na albu odrazilo Tomášovo sepětí s lokální scénou okolo Ankali. Část alba vznikala právě v útrobách bývalé výrobny mýdla. Především zpěvy. „Jednou jsem si v prázdném klubu jen tak zazpíval na záchodech a zjistil jsem, že mají úplně skvělou ozvěnu,“ vysvětlil Tomáš, jak k tomu došlo.

Kromě vršovického klubu nahrávali Tomáš s Ondřejem u sebe ve zkušebně. O výslednou podobu zvuku se postaral pražský producent Oliver Torr, stojící například za aktivitami audiovizuálního projektu XYZ nebo vršovického prostoru Noise Kitchen, zaměřeného na moduláry. Torrovi se podařilo zachovat jistou syrovost a vystříhat se sklouznutí do aseptické nudy. Špinavost a lo-fi zvuk už sice nejsou východiskem, přesto nahrávka stále dýchá silnými živoucími emocemi. Torr nezanechal otisky pouze na výsledném zvuku, ale dohrál i synťáky do pravděpodobně nejmelancholičtější skladby alba Counterfeit.

Black Tar Jesus na Year Insane rozeznívá posmutnělou ozvěnou i ty nejzazší kouty a místa vnitřního světa. Zasněný, neurčitý stesk, putování zpět v myšlenkách – ať už se jedná o valivou Neither Do I, nebo nejrozostřenější Ecclesiastical Claims. Kopáček s Blahou nesklouzávají do nudně improvizačních pasáží ani netlačí na pilu. Příběh vyprávěný na Year Insane se odvíjí s lehkostí. Bez zbytečné lítostivosti.

Black Tar Jesus – Year Insane (2020, self-relesed)