Deska týdne: Kali Uchis servíruje s Isolation první velkou popovou desku roku
„Život je jako sex, někdy musíte změnit pozici. Toto album věnuji lidem, kteří se cítí v pasti kvůli své pozici v životě, s nadějí, že jim moje hudba pomůže se posunout dál,“ vzkazuje svým fanouškům americko-kolumbijská zpěvačka Kali Uchis. V době, kdy většinu z nás po zimní depresi tížily krom problémů osobních i ty celého světa, se s jarem všechno mění a člověk začíná získávat novou naději. A právě o tom je její debut Isolation.
Kali Uchis – vlastním jménem Karly-Marina Loaiza – se svým prvním albem nadchla krom fanoušků také kritiky, kteří ji už teď mnohdy označují za největší objev roku. Kromě práce s hlasem jí mimo jiné aplaudují za pomyslnou lehkou textařskou ruku a schopnost udržet si vlastní zvuk i přes spolupráci s dlouhou řádkou koproducentů. O tom, že se jedná o výjimečnou hudebnici, už teď nelze pochybovat – její hudebnické dovednosti ale rozhodně nejsou nahodilé, jako spíš poctivě vydřené. Označit ji v tuto chvíli za objev – to přinejmenším přehlíží posledních šest let, během nichž se objevila jako výrazný host na skladbách Snoop Dogga, Gorillaz, Miguela nebo Daniela Caesara. S posledně jmenovaným si za Get You dokonce vysloužili nominaci na Grammy. Po mixtape Drunken Babble debutovala oficiálně v roce 2015 EPčkem Por Vida.
Už na předchozím EP, jež zní velmi podobně jako nová deska, přitom spolupracovala s osobnostmi jako je Tyler, the Creator, Diplo nebo Kaytranada. Někteří z nich se vrací i na nové desce a k nim se přidává mnoho dalších velkých jmen současného hudebního průmyslu: mimo jiné Kevin Parker z Tame Impala, Damon Albarn nebo osvědčený hitmaker Greg Kurstin, se kterým běžně spolupracují zpěvačky jako Adele, Sia, Pink nebo Lily Allen. Chytlavé refrény doplňuje sofistikovaná produkce, přičemž její vizuální prezentace zatím spíš odkazuje na (ve Státech) méně známé jihoamerické vzory. Právě eklektický výběr spolupracovníků a inspirací pomáhá celé desce stát suverénně na pomezí alternativy a rádiového popu.
V lecčems tak můžeme desku usadit mezi počiny Lany Del Rey nebo Amy Winehouse, kterým se v minulosti podařilo vymezit se podobně. Od obou zpěvaček-div, na které platí anglický idiom, že jsou větší než sám život, si Kali Uchis vypůjčila několik různých triků a spolupracovníků (a s Lanou taky na turné projela celou Ameriku). Její estetika a zvuk jsou pevně usazené v soulu, bossa nově a funku šedesátých a sedmdesátých let, nicméně je osvěžuje s trendy producenty trapovými či dancehallovými beaty, což dohromady utváří pocit bezčasí.
Isolation vypráví o její cestě z chudých čtvrtí Kolumbie (vliv bossa novy) na výsluní Los Angeles (vliv trapu). Alb, která vypráví o cestě ze dna na vrchol, už tu bylo mnoho (vzpomeňte třeba na The New Classic od Iggy Azalea), ale Kali Uchis vypráví celý tradiční příběh z pozice mileniálské Latinoameričanky – minority, o jejíž zkušenosti v USA se v současné době hodně mluví. I proto je deska přes všechen ten retro-melancholický nános velmi současná.
Deska týdne: R&B zpěvačka Kali Uchis na debutu Isolation přivolává letní nálady
Loňský rok byl v mainstreamovém popu ve znamení latino exploze. Po pomíjivé vlně komerčních hitů v čele s Despacito už ale teď přichází hudebníci, kteří dělají věci, jež zůstanou zajímavé, i když aktuální vlna odezní. Důkazem je kolumbijsko-americká zpěvačka Kali Uchis, která na dlouhohrajícím debutu Isolation namíchala svůdný koktejl funku, R&B a latinskoamerické hudby. Máme tu prvního kandidáta na album letošního léta.
Isolation zní i přes různé žánrové okliky velmi kompaktně, nicméně jedna skladba působí v celé kolekci poněkud výstředně, a to v dobrém i špatném slova smyslu. Pozice Nuestro Planeta uprostřed desky postrádá dramaturgickou logiku, ale na druhou stranu dobře ukazuje směr, kterým by se mohla Kali Uchis vypravit, pokud by se chtěla naplno zbavit přitažlivé obezličky retro zvuku. Je ale těžké říct, zda by měla v konkurenci ostatních hudebníků, kteří koketují s tanečním dancehallem, šanci nabídnout i něco víc než jen kvalitní vokál.
Otazníků nad budoucností Kali Uchis je víc. Na kvalitním EPčku a debutu řešila svou cestu z domova a je otázkou, o čem dalším může teď vyprávět. Že bude pro latinskoamerickou minoritu tím, čím Beyoncé pro afroamerickou, je stejně dobře možné jako to, že se stane interpretkou, která točí dobré desky o ničem a všem zároveň, jako to dělá už zmíněná Lana Del Rey.
V čem se Kali Uchis podobá Laně Del Rey nebo Amy Winehouse a v čem je současná popová úlitba zvuku „futuristického bezčasí“ ošemetná si už teď poslechněte ve zvuku.
Kali Uchis – Isolation (Universal, 2018)
Hodnocení: 85 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
