Deska týdne: „Kde jsou mí psi,“ ptá se na své debutové nahrávce krautrockový Sýček

5. prosinec 2017
Syček

V Českých Budějovicích kapely nikdy neměly přehnanou obavu z boosterů ani jiných efektů, stejně tak s otáčením poťáků hlasitosti až úplně doprava. A nová místní kapela Sýček to jen potvrzuje. Na svém debutovém albu I. se vydává dobýt českou shoegazeovou scénu.

Psychedelické jamy, krautrockové rytmy a do dáli ubíhající kytarové kolovrátky. České Budějovice byly už dříve baštou kapel, ze kterých čišela originalita i jasná inspirace noiseovými či shoegazeovými kapelami, jako byli například Sonic Youth. Zakladatelé labelu Noise Assault Agency Budweiss (vzpomeňme jejich kapely soxoo, Depakine Chrono nebo stále fungující Nuly) měli ke zkresleným kytarám a hrubému sonickému hluku vždy blízko. Právě na zmiňovaném labelu vychází na vinylu i debutová nahrávka skupiny Sýček pod lakonickým názvem I.

Spojitost s Nulami není náhodná. Do čtveřice Sýček, která dohromady hraje něco málo přes rok, patří i bubeník Šaman, hrající v Nulách. V Sýčkovi se noří do nekončících motoriků podporovaných právě zmiňovanými vazbami, zkreslenými kytarami i příjemnými, neustále se opakujícími vyhrávkami. Čarování s delayem, protáčení fuzzem je tak akorát na hraně, skok ke kýči se nekoná – i když by mohl, uhrančivost efektů je mocná. Sýček naštěstí dodržuje svou vytyčenou minimalistickou strukturu i princip, na jakém jsou skladby vystavěny.

Paradoxně ta největší síla přichází až s druhou stranou desky. Skladba Jsi a sedmnáctiminutový opus Vítr jsou vrcholem alba a zároveň dokládají potenciál, který v sobě Sýček ukrývá. Za okny auta postupně ubíhá jihočeská krajina, vítr profukuje vegetaci podél rybníků, z kazeťáku sedmdesátkově suchý zvuk, dominantní a monotónní basy čeří zdánlivou banálnost výhledu. Jejich mix lo-fi přístupu, indie a zmiňovaného krautrocku s tribálními, noiseovými pasážemi, jako je tomu právě ve skladbě Vítr, je ovšem osobitý a originální. Zapomeňte na žánrovou předvídatelnost nebo vezení se na vlně trendů, jako je tomu například u kapel Role nebo ±0.

Jednou z důležitých esencí Sýčka jsou zhuštěné, mantrické texty. Tendence vyprávět konkrétní a dlouhé příběhy chybí, minimalistické a abstraktní krátké věty ovšem nejsou ani přehnaně lyrické. Sdělení krátká a úderná, jako je tomu v singlu Rozcestí. „Jdeme dvojím směrem / každý je správný, každý chybný.“ Pokud se Sýčku nedá něco upřít, tak je to absence jakékoliv pózy.

Sýček není veselý ani smutný. Divná melancholie, stupňující se nervozita, která je ukrytá v každé skladbě, syrovost bez citového vydírání. Debutová „Jednička“ rozdává svěžest a dává naději, že český indie pop nezabředne jen v bolestínských veršovánkách.

Sýček – I. (Noise Assault Agency Budweiss, 2017)
Hodnocení: 80 %

Další články autora