Deska týdne: Magor jak Jirous. Vzkříšený James Cole smiřuje na novince underground s toxickým funkem

Orpheus byl v roce 2016 jasný krok do neznáma. Na novince, která vychází na vlastní značce a není tu jediný host kromě zmiňovaného Huga Toxxxe, posadil svoje R&B ambice víc do ironické roviny a omezil je na nejnutnější minimum. Od nesmyslných numetalových beatů a produkce od člena electroswingového cirkusu Mydy Rabycad se vrátil k dlouholetému spolupracovníkovi Ristovi, který novinku zvukově ošetřil a dělal se s Colem už na kultovním elektrorapovém projektu Dixxx i přelomovém debutu Supercrooo z roku 2004. Výsledkem je aktualizovaný „toxic funk“, vlastní žánr Supercrooo někde na trase mezi tolkienovskou Středozemí, feťáckým Smíchovem a kosmickou dopravní lodí Nostromo ze sci-fi klasiky Vetřelec – funkovou basu napadly kyselinové syntezátory a vznikl naprosto nemocný a elektrizující zvuk.

CRRR! Komu zvoní hrana na české rapové scéně? Hugo Toxxx versus Bigg Boss

• Upravit
• Smazat

Část českého internetu žije od poloviny července rapovou válkou mezi táborem vedeným Hugem Toxxxem a labelem Bigg Boss v čele s Vladimirem 518 a PSH. Polovina Supercrooo – Toxxx – vydává na své značce Hypno808 jeden track za druhým a v některých se tvrdě strefuje do svých bývalých spolupracovníků. Zato PSH s rapovou odpovědí čekali přes měsíc a záhy se do hry zapojil i nejmladší z týmu Bigg Boss, rapper Maniak. Na síti za tu dobu vyrostla knihovna memů, konspiračních teorií a vyplouvaly na povrch informace ze soukromí některých účastníků. Fanoušci netrpělivě čekají, jak tato reality show skončí.

Trochu nostalgie neuškodí a fanoušek si to po předchozí desce zaslouží. Na druhou stranu je to vlastně nejvíc předvídatelná věc, kterou mohl udělat – přece jenom se vzpomínkovými koncerty Supercrooo vyprodává sály. Cole se nikdy nehnal za aktuálními rapovými trendy a neprosazoval fúzování rapu a klubové elektroniky jako Hugo Toxxx, jeho přednosti jsou jinde.

Do „kulometného“ rapu Jamese Colea se vrátila nadsázka, vtip a promyšlená hra se slovy. Skáče od odkazů na staré desky Supercrooo („bullet time jak Max Payne“), střílí kolem sebe a vymezuje si své místo na české scéně, seznamuje rap s „fenoménem“ undergroundu („magor jak Jirous“) a nezapomíná ani na filozofické narážky, které jsou ale většinou srozumitelné na úrovni gympláckého ZSV („felim s Epikúrem v zahradě“). Nejzajímavější je Coleova kajícná poloha, kdy zpytuje svědomí a omlouvá se za svoji dřívější macho pózu – jako by si uvědomil, že slova můžou formovat další nejenom rapovou generaci. „Nejsem banner, reklamní panák a šašek, prodejná reklamní plocha,“ rapuje Cole v Upgrade a tady je v konfliktu především se svým starým já, které podepisovalo smlouvy s firmami a propagovalo jejich značku. „Ty zku*vený produkty a touhy, co ti rvou, to nejsou tvý myšlenky, to je cizí show.“

Šarlatán Kapitán Láska pomrkávající po letuškách, undergroundový básník někde mezi Bukowským a Jirousem, student filozofie hltající při přednáškách každé slovo Miroslava Petříčka, metalák s dlouhými vlasy a tričkem Sepultura a posilovací stroj propagující veganství. James Cole za posledních deset let vyzkoušel spoustu rolí. Kdo je ale Stanley Kuffenheim? Jeho nedávno zrozená postava vstřebala to nejlepší z předchozích charakterů, na novince mezi nimi Cole ladně přeskakuje a díky tomu vás album jen tak nepřestane bavit. „Já už nevím, kudy jít dál, všechno jsem zkusil, všechno jsem hrál. Motat se v kruhu mě nebaví,“ svižně komentoval rozpolcenost na desce Halucinace z třetího patra – a své nejsilnější sólovce z roku 2010 se letos vyrovnal a poučil se ze svých předchozích chyb. Je vidět, že James Cole s „Kuffiem“ především našel sám sebe – Stanley Kuffenheim není žádná vymyšlená komiksová postava, ale Daniel Ďurech, reálný Cole.

James Cole – Stanley Kuffenheim (2018, Kuffenheim Sound)
Hodnocení: 80 %