DESKA TÝDNE: Matka závislá na heroinu a další příběhy. Písničkářka Jenny Lewis s lehkostí vypráví temné příběhy
„Promarnila jsem své mládí v máku,“ zpívá v refrénu skladby Wasted Youth písničkářka Jenny Lewis a vrací se tak do raného dětství ke své odcizené matce, která byla léta závislá na heroinu, o čemž dlouho ani Jenny, ani její starší sestra Leslie neměly ponětí. Jenny Lewis, ikona indierockového písničkářství a inspirace pro nejednu holku k tomu, aby vzala do ruky kytaru, na své čtvrté řadové desce vypráví reálné i smyšlené tíživé historky s lehkostí a optimismem.
Katie Crutchfield, zpěvačka a dřívější frontmanka punkrockové kapely P.S. Eliot, která v současnosti vystupuje pod pseudonymem Waxahatchee, uvádí písničkářku Jenny Lewis jako svůj největší zdroj inspirace. A rozhodně nebude jedinou hudebnicí, která rozjela svoji vlastní kariéru díky příkladu Lewis a její první kapely Rilo Kiley. S tou totiž na počátku nultých let rozčeřila vody indie rocku, kterému v mainstreamu v té době kralovaly kapely jako Death Cab For Cutie. Jenny Lewis přitom sázela především na odzbrojující nenucenost a upřímnost, se kterou zpívala o svém pohnutém životě.
Narodila se v roce 1976 v americkém Las Vegas do hudebnické rodiny. Její matka zpívala po barech, a to i v pokročilém stadiu těhotenství. Otec od rodiny odešel a matka Linda se vrátila do rodného LA. Velmi záhy byla Jenny objevena hereckou agentkou a její hvězdička začala strmě stoupat. Většinu peněz, které svým hraním vydělávala, ovšem její matka investovala do impulzivních koupí nemovitostí a utrácela je za heroin. Jenny a Leslie tak vyrůstaly v domě, kde jeden drogový mejdan střídal druhý. Často musely například překračovat zfetované přátele matky, aby se dostaly ke knihovně s učebnicemi a mohly odejít do školy. LA bylo pro Jenny jednou velkou mentální propastí. V šestnácti utekla pryč a na prahu dvacítky se rozhodla hereckou kariéru, která ji svazovala, pověsit na hřebík a začít se naplno věnovat hře na kytaru. Po hraní v několika indierockových kapelách, které v té době působily trochu jako zjevení, vydala v roce 2006 své debutové sólové album Rabbit Fur Coat, jež bylo plné hlubokých reflexí neradostného dospívání.
Jenny Lewis nikdy neztratila svůj optimismus, energičnost a zároveň až bohorovný klid. „V dětství jsem viděla tolik lidí dělat naprosto otřesné věci, setkala se s tím nejodpornějším chováním, takže mě prostě nic zas až tak moc nešokuje,“ svěřila se v rozhovoru pro server Pitchfork, co je klíčem k její vyrovnanosti. Tou je protknutá i její čtvrtá řadovka On The Line. Vypravěčství Jenny Lewis je vybroušené k dokonalosti. Příběhy, ať už ty smyšlené, nebo konkrétní, které na 11skladbové desce předkládá, jsou vystavěné s jistotou zkušené textařky a zahalené do hávu sedmdesátkové country estetiky, která vás přinutí notovat si temné historie spolu s příjemnými melodiemi a ještě se u toho cítit vesele.
Jak vlastně deska On The Line zní? Jaké hvězdné osobnosti se na ní podílely? V čem tkví její hlavní kouzlo? A má vůbec nějaké slabé místo? To vše se dozvíte v celém rozhovoru o naší Desce týdne!
Jenny Lewis – On The Line (2019, Warner Bros.)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
