Deska týdne: Metronome Blues opisují bludné kruhy rocku, přesto zůstávají autentičtí

Zatímco mnohokrát potvrzenou zvyklostí u rockových kapel bývá začít u kytarového zvuku, který se s postupem času zjemňuje a prostor kytar je často zmenšován na úkor syntezátorů a prvků elektroniky, Metronome Blues se vydali opačným směrem. Stejnojmenný debut brněnské party kolem Rhyse Braddocka z roku 2015 nabízel taneční rytmy i popové melodie, už následující album Sides ale naznačovalo, že se o tři roky později z celkem uhlazeného zvuku debutu vyklube temná řež. Ta má název Vicious Circles.

Vezmeme-li v potaz, že Braddock v textech na nové desce reflektuje současnou politickou situaci, otázky životního prostředí nebo závislosti na technologiích, už z úvodních tónů otvíráku Vicious Circles je jasné, že si v životním stylu současné společnosti zrovna nelibuje. „No tak, promni si oči, když se podíváš ven,“ urguje zlomyslným šeptem, umocněným těžkým basovým duněním.

Nástroj Honzy Čapka ostatně zvuku desky dominuje, Braddock se soustředí převážně na zpěv a jeho kytara s výjimkou několika silných riffů spíše dokresluje dystopickou atmosféru noisem a feedbackem. Tenhle postup funguje i v In the Know, následující Ex-Smiths je popovým oddechem před mlátičkou OCD, kde Metronome Blues koketují se soundem rané tvorby Deftones. Pomyslný vrchol desky přichází předčasně v předposlední Magpies, kde jsou všechny uvedené ingredience smíchány do sedmiminutové psychedelie připomínající legendární Tool.  

I když jsou Metronome Blues naštvaní na aktuální stav světa, jejich vyjadřovacím prostředkem je hudba, která už jedné generaci pomohla dostat ze sebe frustraci. Vicious Circles svou syrovostí i soundem nápadně připomíná to temnější z devadesátkového grunge i britpopu, na rozdíl od spousty jiných současných kapel však nepůsobí jako další zástupce módního devadesátkového revivalu. Skoro se až zdá, že přišli na českou scénu rovnou z jiné hudební a časové roviny.

Přestože deska místy až volá po něčem, co by potvrdilo, že Metronome Blues nejsou duchové devadesátých let, tvrdošíjné omílání starých postupů se ale v tomto případě ukázalo jako prostředek, který posvětil samotný účel. Temnota, vztek nebo deprese jsou tím, co bludné kruhy udržuje v koloběhu. Metronome Blues se tyhle pocity podařilo předat a udělat z Vicious Circles uvěřitelnou desku.

Metronome Blues – Vicious Circles (Happy Mutant, 2018)
Hodnocení: 70 %