Deska týdne: Monikino Kino zvou na lyrickou dovolenou při měsíčku

03198666.jpeg
03198666.jpeg

Debutové album československé dvojice Monikino Kino se jmenuje Prázdniny a vyšlo 1. září. Jestli ve vás podzimní datum vyvolává podezření, správně tušíte, že Prázdniny nejsou cédéčko plné letních hitů na pláž. S tímhle albem se vydáte na výpravu do tajuplných bažin vztahů a sebereflexe.

Monikino Kino tvoří zpěvačka Monika Midriaková a Petr Marek, jeden ze členů MIDI LIDI, podle vlastních slov hyperironik, který si musí dělat srandu úplně ze všeho. Proto vás možná překvapí verš titulní skladby na debutu Monikino Kino a milostné vyznání: „To v životě, čo mi chýba, tak to ty máš“. Autorem textů je právě Petr Marek, který píše slovensky přímo na míru zpěvačce Monice. Na první pohled komplikovaný úkol Markovi evidentně vyhovuje, jak se svěřil v rozhovoru pro web Creative Block: „Monikino Kino je romantičtější, a to i v textech. Odvažuju se být víc lyrický, míň se bojím patosu.“

Při poslechu Prázdnin máte pocit, že jste odjeli na dovolenou někam k opuštěnému jezeru a za dlouhých nocí při svitu měsíce rozebíráte vlastní životní kroky, reflektujete milostné vztahy („desátou noc při moře, ztroskotáme v humore, skončí láska zlaty vek / môže se stať čokolvek“), opouštíte svou lásku nebo se znovu zamilováváte.

03198153.jpeg

Ve svých hudebně nejzajímavějších momentech jako by Monikino Kino tvořili československou verzi Thexx. Ovšem s tím rozdílem, že projev Moniky Midriakové se naprosto obejde bez dýchavičného poplakávání, přesto předává emoce. Nejlépe jí to jde ve skladbách Prázdniny nebo Už sa preberám, ve které se po pomalém rozjezdu konečně probudí i hlas Midriákové a s ním bezelstná radost z nového rána.

Co by se dvojici Monikino Kino dalo vytknout, je občasná skladatelská bezzubost. Například skladba Sedím doma ze židle opravdu zrovna nezvedá a působí, že vznikla jen jako doprovod k docela vtipnému textu. Chytlavých tracků je ale na albu celkem dost a ty další skvěle doplňují atmosféru, z Prázdnin pomáhají dotvořit celek – třeba jako instrumentálka Moře v noci.

Přečtěte si i recenzi Karla Veselého: „První, čeho si při poslechu všimnete, jsou samozřejmě něžné elektropopové hity, které Monikino Kino tahají z rukávu na počkání (Kancelář, Běžky, Sedím doma), při hlubším zkoumání ale zjistíte, že deska má i zvláštní melancholickou atmosféru, čímž myslím hlavně prostřední „mořskou“ část, k níž si můžete připojit i Baterku s Ondřejem Ježkem. A dá se navíc poslouchat i jako příběh, nebo lépe řečeno: několik spojených příběhů – o dospívání, hledání sebe sama anebo vyrovnávání se s rozpadem vztahu.“

Největší výhoda debutu Monikino Kino je celková promyšlenost desky. Od začátku do konce působí jako ucelený příběh, což možná není tak překvapivé vzhledem k filmařské minulosti obou hudebníků. Monikino Kino vydávají Prázdniny až v září, ale že s nimi odcestujete, o tom není pochyb.

Hodnocení: 80 %Monikino Kino – Prázdniny (Slnko Records, 2014)