Deska týdne: Můžeme žít v naději? Efrim Manuel Menuck, GY!BE a cesta ke svobodné společnosti

Jako protipól jasně vymezeným tvrzením stojí jistá část fanouškovské základny, která se nebojí tvrdit, že Menuck a jeho projekty nejsou ohledně své politické orientace vyloženě otevření a v jejich hudbě o politická témata „zas až tak moc nejde“. Menuck a jeho kolegové to ale slízávají i z té druhé strany. „Jsem dost levicově orientovaný, ale GY!BE jsou na mě místy až moc za hranou a extremističtí,“ píše v diskusi na Redditu další z nadšených posluchačů kanadské kapely. Vnucuje se myšlenka, jak moc je mezi fanoušky politická tematika důležitá, či dokonce žádaná. U kapely významu, jaký mají GY!BE nebo jejich boční projekt Thee Silver Mt. Zion, jim asi jejich levicovost posluchače neodláká. Přinesli však do žánru témata, kterým by se vesměs instrumentální post-rock dost možná vyhýbal obloukem a dál se jen topil v nekonečných, atmosférických symfoniích.

Samotní GY!BE vždycky považovali veškerou hudbu za politickou. „Buď děláte muziku pro vladaře a jejich dvořany, nebo pro poddané za zdí,“ uvádí v jednom z mála rozhovorů, který v roce 2013 poskytli pro magazín The Guardian. Vystupují a vystupovali vždy jako kolektiv. Žádní vládci, žádné rozhovory, žádné presskity a pompézní promofotky. I Menuckovy sólovky jsou opředeny do jisté míry tajemstvím a pavučinou mýtů, kde slova anarchismus, antikapitalismus nebo komuna mají svůj význam a jsou rozhodně oproštěná od pejorativnosti, kterou na sebe v průběhu let nabalila. Floskule o tom, že jsou nejopravdovější punkovou kapelou, která se objevuje v kdejakém medailonku kapely, se může zdát poněkud přehnaná. Ale sáhněme si do svědomí – o které z kapel podobného vlivu a významu tohle můžeme s jistým klidem říct? Nenapadá mne ani jediná.

Godspeed You! Black Emperor|foto: Kmeron

Kolektiv kolem Menucka si nikdy nezavdal s establishmentem, korporáty a major labely, naopak je od počátku ostře kritizuje. Nejsnáze to dokresluje příběh a obal desky třetí nahrávky GY!BE – Yanqui U.X.O. Španělský výraz pro amerického občana ve spojení se zkratkou pro nevybuchlou výzbroj by byl sám o sobě dost návodný, zadní strana obalu zvědavcům pomocí schematické mapy objasňuje, které velké nahrávací společnosti jsou propojeny s firmami obchodujícími se zbraněmi. Rok 2001 a nesmyslná válka v Iráku přinesly další silné téma, které mělo tvorbou GY!BE zarezonovat. Dokonce se údajně jednalo o jeden z důvodů, proč se GY!BE v roce 2003 odebrali k pauze, která trvala až do roku 2010. Jejich poslední turné po USA, probíhající v době, kdy konflikt s Irákem hořel nejsilněji, bylo pro Menucka frustrujícím zážitkem. Komunikace s publikem o tom, co se děje, byla velmi obtížná a Menuck ji označil ze strany GY!BE za jednosměrnou, jako by lidé nepotřebovali nebo nechtěli, aby rocková kapela kriticky komentovala aktuální dění.

Hudba patří všem

Abstraktní jazyk instrumentální hudby pak dokreslovaly právě bombastické obaly plné symbolů a odkazů, kdy často název kapely figuroval pouze na tenkém hřbítku. Uvnitř nechybí plakáty či koláže, u Thee Silver Mt. Zion posléze i listy s texty k jednotlivým skladbám. Stejně, jako je Menuck přesvědčen o tom, že hudba, která tu byla od nepaměti, patří všem lidem – bez rozdílu, ví i o důležitosti dávat texty volně k dispozici všem posluchačům. „Jeden z týpků, co provozuje Constellation, Don Wilkie, má hlubokou averzi vůči textům v LP, přesvědčil jsem ho ovšem o tom, že je potřeba je k našim deskám přidávat, především kvůli těm, pro které není angličtina mateřským jazykem. Jak jinak můžou rozumět, co se snažíme sdělit?“ prohlásil v jednom ze starších rozhovorů pro server self-titled.

Zbrojní průmysl, ekologická a antikapitalistická témata, která se v tvorbě objevují až v pozdější fázi GY!BE, jdou ruku v ruce spolu s tvrdohlavostí DIY přístupu a fungování nahrávacího studia Hotel2Tango. Neomezují se ovšem jen na protiválečné statementy. Vymezují se i vůči státním aparátům a vládám. Příkladem je rozhovor s osobou/básníkem jménem Blaise Bailey Finnegan III (interview podle některých dohadů vede právě sám Menuck) ve skladbě BBF3 na jejich EP Slow Riot for New Zero Canada, jenž obsahuje dlouhý monolog o prolhanosti, intrikářství a nespravedlnosti americké vlády.

Godspeed You! Black Emperor ‎– Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven|foto: Constellation Records

Menuck a spol. na svých deskách shromažďují zážitky jednotlivců i celých skupin a na základě toho ilustrují, v jak neradostných časech se nacházíme. A nejvíc samozřejmě míří na svou „mateřskou zemi“, která je pro ně spíš krkavčí matkou a činí z nich sirotky. Pro ty, kteří mají tendenci vnímat Kanadu jako hodnějšího bratra Spojených států amerických, má kolektiv jasný vzkaz: „Naše země je zk***ená!“ Takto se GY!BE podepsali pod prohlášení vydané ku příležitosti obdržení kanadské hudební ceny Polaris Prize za desku Allelujah! Don’t Bend! Ascend! v roce 2013. Cena zahrnuje i finanční ohodnocení činící třicet tisíc dolarů, kapela se jej ale s rozčarováním nad jistou zbytečností hudebních cen a kritikou pořádání galavečera v reklamami ověnčené hale rozhodla věnovat na nákup hudebních nástrojů a podporu výuky hudby pro lidi v quebeckém nápravném systému.

Psychedelické vzpomínky a naděje

Sólová tvorba Efrima Menucka sice pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti od toho, co tvoří se svými již zmiňovanými projekty, i témata jako deprese, frustrace a ztracenost v současném světě jsou intimnějšího rázu. Je to patrné už v samotném leitmotivu nové desky Pissing Stars, na níž Menuck oprašuje jednu ze svých vzpomínek z dětství na bulvárem propíraný románek americké hvězdičky Mary Hart se synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi Mohammadem Khashoggim. Prapodivné spárování typického amerického zlatíčka a zazobaného syna muže, na jehož rukou ulpěla krev, se Menuckovi vrylo do paměti. Zasunutá vzpomínka vyznívá podobně psychedelicky a absurdně jako každodenní nahlédnutí na zpravodajské servery.

Zajímavým a důležitým aspektem kritiky politické či společenské situace nesené díly, na kterých se Efrim Menuck podílel nebo podílí, je absence jakéhokoliv staromilství, ulepené a upachtěné nostalgie. Minulost zde není romantizována jako časy, kdy muselo zákonitě být lépe. Špatně už bylo, špatně je i nyní a je dost možné, že se v diskurzu nenasytného konzumerismu a nekonečného růstu dost možná ani nic k lepšímu nezmění.

Deska týdne: „Dobrý časy už nejsou dobrý.“ Efrim Manuel Menuck nás provede peklem, kterému říkáme svět

• Upravit
• Smazat

„Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel,“ naříká na desce Pissing Stars osmačtyřicetiletý Efrim Manuel Menuck a stejně bezútěšná je i velká většina nahrávky. Něco takového může vyznít pateticky, ale ne od Menucka, známého z montrealských Godspeed You! Black Emperor. Na své výjimečné druhé sólovce se prokřičel od post-rocku až někam k freejazzovým plochám.

Na aktuální desce GY!BE Luciferian Towers doprovodné texty ke skladbám vykreslují i apokalyptickou vizi zpustlého světa, prázdných opuštěných budov, ze kterých společnost zmizela v důsledku požrání sebe sama. I přes veškerou bezvýchodnost a temnotu těchto obrazů se kolektiv kolem Hotel2Tango nikdy neomezoval na nihilistická konstatování a skrz své aktivity i konstruktivní kritiku stavu světa či států nabízel i jistou naději. Neduhy naší reality nejsou neléčitelné, musíme pro to ale něco udělat i my sami.

Ač na Pissing Stars se vše točí kolem intimnějších témat, jakým je především láska ve své iracionalitě, v duchu možná už otřepaného „osobní je politické“ se Menuck opět navrací k tomu, odkud vzešel. Temnému vizionáři a kritikovi naší společnosti, který ale na druhé straně vidí i možné východisko. Nicméně válka proti represím státu, policejního aparátu, devastaci planety i útlaku nás samotných není zdaleka dobojována. A jeho komunita díky těmto tématům tak bude zřejmě nadále rozdělovat fanoušky, kteří budou unikátními kompozicemi vždy přitahováni.

Godspeed You! Black Emperor|foto: Yannick Grandmont, Constellation Records