Deska týdne: Něžný elektropop Monikino Kino jde do hloubky
Když projekt Monikino Kino debutoval před rokem internetovým albem Pesničky, bylo celkem těžké vidět v něm o něco víc než jakousi naivistickou hříčku dvou blízkých duší, které se baví nad formátem elektronického popu. Mezi zveřejněnými tracky byla třeba i skladba Bábovka – kosmický opus o... bábovce zpívaný Petrem Markem v ženském rodě. Jenže dvojice pak odjela turné s DVA a MIDI LIDI a Petr Marek a Monika Midriaková začali brát svůj projekt opravdu vážně.
Jejich debutové album Prázdniny se naivity nezříká, ale pracuje s ní jako s výrazovým prostředkem. Ostatně Petr Marek se nikdy nestyděl za to, že si na pop hlavně hraje. Písničky ale navíc dostávají na desce vážnější kontext – jako celek rekapitulují totiž jeden rozpadlý vztah.
Monikino Kino zdánlivě naplňují tradiční stereotyp dvojice zpěvačka a producent, jenže u Marka a Midriakové je dělba práce složitější. Informace, že on píše slovenské texty a ona kutí beaty a syntezátorové linky, může být jen mystifikace, na druhou stranu v textech občas vykoukne husákovská „českoslovenština“ a v hudbě motivy tak průzračně jednoduché, a tudíž svým způsobem geniální, že je mohl stvořit jen začátečník. Pravda je možná někde uprostřed a Prázdniny jsou výsledkem synergie mezi oběma autory.
Petr Marek si samozřejmě hýčká svůj neworderovský fetiš, bez tepající mašiny jménem MIDI LIDI jsou teď písničky mnohem intimnější a křehčí a jeho oblíbené texty o pochybnostech nad sebou samým se k Monice skvěle hodí. Vůbec v kontrastu jejího hebkého hlasu a slovenštiny s chladnými elektronickými podklady tkví hlavní kouzlo Prázdnin.
První, čeho si při poslechu všimnete, jsou samozřejmě něžné elektropopové hity, které Monikino Kino tahají z rukávu na počkání (Kancelář, Běžky, Sedím doma), při hlubším zkoumání ale zjistíte, že deska má i zvláštní melancholickou atmosféru, čímž myslím hlavně prostřední „mořskou“ část, k níž si můžete připojit i Baterku s Ondřejem Ježkem. A dá se navíc poslouchat i jako příběh, nebo lépe řečeno: několik spojených příběhů – o dospívání, hledání sebe sama anebo vyrovnávání se s rozpadem vztahu.
Když jsem slyšel Monikino Kino poprvé, tak jsem si vzpomněl na skladbu Do člna, kterou si MIDI LIDI vypůjčili z repertoáru Mira Žbirky a k níž udělala klip právě Monika Midriaková. Tam to všechno začalo, Prázdninami to končí. Anebo ne? Je to zvláštní souhra náhod, že za nejvýraznějšími českými debuty letošního roku Leto, Kalle a teď Monikino Kino stojí páry, které nás nechávají nakouknout do svých osobních dramat, a Prázdniny jdou v tomto ohledu nejhlouběji.
Hodnocení: 85 %
Monikino Kino – Prázdniny (Slnko Records, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
