Deska týdne od The War On Drugs je jako živý tvor

První dvě minuty plyne všechno pokojně, ve vrstvách nechybí klavír ani nenápadné dechy, všechno dohromady je hermeticky uzavřené v neprostupné melancholii. Když ale Granduciel zničehonic zavýskne do bicího přechodu a sentimentální zvukový opar rozřízne elektrická kytara, působí to, jakoby se člověk vynořil z kalné vody – melancholie se překlopí do odhodlání a letargická kostra písně se dá do pohybu.

Střídání rezignované atmosféry s heroickými momenty je hlavní motiv desky, která v každém okamžiku dýchá místem svého vzniku. Do Lost In The Dream se prokopírovala domovská Filadelfie, tedy metropole se slavnou industriální minulostí, která už má ale nejlepší léta za sebou a jejíž obyvatelé se pokoušejí přesedlat na jiná odvětví. Granduciel podobně chápe hudbu – jeho tvorba je jasně ukotvená v písničkářství Neila Younga nebo Toma Pettyho, díky dikci dokonce občas Granduciel zní jako alternativní verze Boba Dylana, který by v osmdesátých letech vydával dobré desky. Autor ale sám tuší, že s pouhou nápodobou by si nevystačil a že musí svoje inspirační zdroje mocně okysličovat.

The War On Drugs – Lost in the Dream |foto: Secretly Canadian

Granduciel to dělá hlavně pomocí detailně strukturované a rafinované prudukční práce. Každá z deseti písní je své podstatě velmi nekomplikovaná a bez hitového potenciálu. Unikátní se stává v okamžiku, kdy do ní Granduciel začne vkládat na první poslech neslyšitelné vrstvy zvuku. Až při několikátém poslechu vyjde najevo, že živý bubeník velmi organicky spolupracuje s bicím automatem, že se občas v pravém kanále ozve pohřbený saxofon nebo že celé písně podpírají bezmála nebesky vysoké syntezátory. Deska se díky neuvěřitelnému množství zvukových detailů neustále vyvíjí a mění a občas působí jako živý tvor, který je posluchači rovnocenným partnerem.

Přečtěte si i recenzi Miloše Hrocha: „Lost in the Dream je oproti předešlé Slave Ambient, kde se Granduciel chtěl osvobodit od otroctví všednosti a nemohl se k tomu odhodlat, víc organická a neskutečně osobní deska. Teď se ke změně odhodlal – a snaží se s tím vyrovnat. Od politicko-ekologických témat na prvním EP posunul The War On Drugs k vnitřním dramatům. Energie a intimita desky, která měla být původně nahrávkou kapely, z ní zas dělá výbornou Granducielovu sólovku.“

Byla by škoda album redukovat na pouhé studiové kouzlení, nic z toho by samozřejmě nefungovalo, kdyby jednotlivé písně nepůsobily jako opravdu silné osobní zpovědi. Právě kombinace toho, jak deska zní a o čem vlastně je, z ní ale dělá jedno z nejpříjemnějších letošních překvapení.

Hodnocení: 85%The War On Drugs – Lost In The Dream (Secretly Canadian 2014) 60 minut