DESKA TÝDNE: Opět další šance, nebo nová éra? Věčně smutný Yung Lean představuje své staronové já

Švédský rapper Jonatan Leandoer Håstad, vystupující pod jménem Yung Lean, se na scénu uvedl virálně úspěšným hitem Ginseng Strip 2002, v němž míchal popkulturní odkazy roku 2002 s estetikou večerek a drogovými tématy. Stín vzpomínání na šmoulovského Gargamela, který se v textu mihne spolu s excelovými tabulkami, Alfredem Nobelem i referencemi na Harryho Pottera, se otiskuje i na jeho čtvrté řadovce. Hned hlukově rozostřený otvírák My Agenda přivádí do textu Willyho Wonku, zatímco drásavý chaotický videoklip připomene vzdáleně bizarní nízkonákladový psychologický horor Pole v Anglii (A Field In England). Yung Lean žongluje se vším, na co na své dosavadní rapové cestě natrefil, a hned v úvodu tak obrazně vysype obsah kapes na stůl. Co bylo, to bylo. Hudebník, který pomohl otevřít smutku a emocím dveře do současného rapu, se z chandry plně nevyléčil, nicméně vykročil novým a ještě surrealističtějším směrem než v dobách rybářského kloboučku a adorování limonád.

Po vydání alba Stranger se v britském magazínu NME rozčilovali, že Lean odchází do světa popu a velkých hvězd. V kontextu jeho tvorby jsou ale teprve Starz tou dokonalou popovou metamorfózou. Syn lidskoprávní aktivistky a spisovatele se od své „nejemocionálnější desky“ Stranger vrhl na hudbu i z jiných stran.

Spolupracoval například s britským enigmatickým producentem Deanem Bluntem (skladba Fronto Kings), vede svůj rozrůstající se label YEAR0001, který byl původně hájemství pro jeho Sad Boys, působí v punkové kapele Död Mark a loni představil nahrávku Nectar vycházející z post punku i atmosféry písničkářství King Krulea. S těmito zkušenostmi vstoupil do práce na Starz, jejichž produkci opět svěřil svému labelovému kolegovi, producentovi Whitearmor, který stojí spolu s Yung Shermanem za klasickým Leanovým rozmlženým zvukem.

Na Starz si starý Yung Lean tak trochu podává ruku s tím novým. Skladby jako Violence, která cituje Jacka Nicholsona ve Scorseseho filmu Skrytá identita a opět se vrací k drogám a opioidům („Liquid knives, check the prize, live like no tomorrow“), připomínají hity z Warlord. Desky, která vyšla po tragické smrti Leanova kamaráda Barrona Machata, drogových excesech a hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Zároveň stále více zpívá, nejsilnější momenty to přináší například v titulní skladbě, kde se navíc objevuje jediný host alba – americký multiinstrumentalista Ariel Pink.

Yung Lean a jeho Starz už asi nebudou vzbuzovat touhu natáhnout se v temnotě noci na podlahu a koukat hodiny do stropu, na desce nenajdeme žádný půvabně melancholický srdcerváč, jakým byl Red Bottom Sky na Stranger. Yung Lean vytvořil vlastně introvertní a překvapivě ucelenou popovou nahrávku. Starz kolem sebe máchá nenápadnými a zároveň velmi přesvědčivými chapadly. Důstojný restart pseudonymu.

Yung Lean – Starz (2020, YEAR0001)