Deska týdne: Palmistry dělá kapesní dancehall pro děti melancholické doby

Jamajský dancehall našel svoji osobitou tvář v polovině 80. let, když King Jammy a Wayne Smith natočili hit (Under Me) Sleng Teng. Plastický sound kláves Casio MT-40 infikoval rodiště reggae digitálním futurismem a definitivně oddělil jednu hudební generaci od druhé. Dancehall se nikdy nestal globálním fenoménem jako žánr Boba Marleyho, ale dodnes je to živá scéna s velkým vlivem v hip hopu i elektronické hudbě. Jedním takovým důkazem je jiholondýnský producent a zpěvák Benjy Keating, který si říká Palmistry a aktuálně vydává dlouhohrající debut Pagan.

Dancehall má pověst žánru spojeného s násilím, sexem, drogami a bezuzdným hédonismem a ani aktuální mutace od Major Lazer nebo M.I.A. se od těchto témat vlastně příliš nevzdalují a těží z tradice tučného soundu obřích soundsystémů. Palmistry na to ale jde jinak. Původní jamajskou formu vysvlékl ze všeho nadbytečného a dostal se k holým rytmům, jakýmsi „kalkulačkovým“ riddims, do nichž zpívá emočně drásavé písně o lásce nebo hledání identity. Dancehall na redukční dietě, taková nálepka zní vážně docela děsivě, ale u Palmistry tohle spojení minimalismu a intimity funguje na výbornou. Album Pagan je taneční hudba pro introverty, kteří upřednostňují dřímání v posteli se sluchátky na uších před clubbingem.

Palmistry – Pagan |foto: Mixpak Records

Přístup Palmistry k dancehallu má hodně společného s dekonstrukcí rádiového R&B od muzikantů, jako jsou How To Dress Well nebo Autre Ne Veut. I tady se celý žánr převrací na hlavu a vzniká něco úplně nového a svébytného. Puristi budou skřípat zuby, ale tohle je rok 2016 a hudba pro melancholickou generaci ztracenou v zahnívajícím neoliberalismu. Benjy Keating stál před čtyřmi lety u zrodu skvělé desky NXB s čínským rapperem Triad God, natáčí s chilskými rappery a v textech posílá „props“ holandskému producentovi Anti-G, otci klubového subžánru bubbling. Palmistry je jednoduše dítětem Londýna, multikulturní metropole, kde se přirozeně potkávají styly z celého světa.

Přečtěte si i recenzi Vojtěcha Jírovce: „Jako sklo křehké skladby často vypráví o univerzálních záležitostech lidských a partnerských vztahů. Vyzařuje z nich spousta nejistoty a protichůdných pocitů a představ o tom, jak se svým životem nakládat. Navázat a udržet mezilidský kontakt není snadné a Palmistry nakonec v závěru dochází k tomu, že je mu nejlépe, když je prostě sám. Album Pagan je velmi osamělé, mnohdy smutné, zato ale krásné.“

Dlouhohrající debut Palmistry představily skvělé singly Club Aso a Lifted, které ukazují jeho popovější tvář. Na desce se jde ale spíše hlouběji do krajin kapesního dancehallu. Prostřední pasáž s vokodérovou hymnou L After L a ultraminimalistickými skladbami Paigon nebo Sip jde na dřeň a emoční jízda vrcholí s dojemnou instrumentálkou Great Shall Be Your Peace. Poslední měsíce se hodně mluví v souvislosti s aktivitami newyorského labelu Mixpak (Murlo, Gaika) o velkém návratu dancehallu. Debutové album Palmistry by se mohlo stát jeho vlajkovou lodí.

Hodnocení: 90 %Palmistry – Pagan (Mixpak, 2016)