Deska týdne: PJ Harvey

Polly Jean Harvey se narodila do rodiny sochaře a kameníka v britském Dorsetu. Harveyovi žili na ovčí farmě a dceři odmalička pouštěli blues, jazz a art-rock. Vyrůstala na Hendrixovi a Johnu Lee Hookerovi. Jako náctiletou jí nadchli Pixies, Television a Slint. Osm let studovala hru na saxofon a občas hrála s různými kapelami. V jedné z nich se seznámila s Johnem Parishem a naučila se hrát na kytaru. Už od sedmnácti zkoušela skládat vlastní písně, ale poprvé se s vlastním materiálem a kapelou postavila před lidi až ve 22 letech.
Profil PJ Harvey, zpěvačky na vrcholu tvůrčích sil, připravila Veronika Mayerová.

„Pro PJ Harvey jsou slova čím dál důležitější, skladby buduje jako výsostná básnířka teprve na základu nosné poezie. A co je nejobdivuhodnější, neustále se vyvíjí, nezůstává v bezpečí fungujících mustrů. Problematické sousto národnostních otázek, s jakým se teď vypořádala, jenom dokazuje, jak výjimečný talent v PJ Harvey máme. Polly Jean totiž na novince nesklouzává k banalizování reálií, unáhleným obžalobám ani prostým litaniím, k čemuž formát popové skladby většinou odsuzuje. A ačkoliv album tyje z historické faktografie, podařilo se jí na Let England Shake vykreslit své zatím nejpoetičtější obrazy. A to jak textově, tak hudebně. Pachuť z nekonečného cyklu britských invazí Harvey reflektuje sofistikovaně, jako mistryně básnické zkratky. Hudba těžká témata odlehčuje, vypomáhá si uměním jednoduchých melodií v povzbudivých, hravých aranžích,“ tvrdí o oslnivé a intenzivní novince hudební dramaturg Tomáš Turek. Poslechněte si celou recenzi!

PJ Harvey – Let England Shake|foto: Vagrant Records

Jsou umělci, kteří s přibývajícími léty vyhasínají a jsou tí, kteří naopak dozrávají. Do druhé kategorie spadá i PJ Harvey. A jako pádný důkaz předkládá nové album Let England Shake. Album zhodnotil hudební publicista z týdeníku Respekt - Pavel Turek.