Deska týdne: Představte si lepší svět. Björk na albu Utopia učí pěstovat imaginaci

30. listopad 2017
Björk – Utopia

Fantazie a imaginace mohou mít stejnou váhu jako realita. Platí to pro celou tvorbu islandské zpěvačky Björk, ale pro její desáté studiové album Utopia obzvlášť. Zatímco se populární kultura potápí v bezedných pochmurných vizích budoucnosti, ona se vynořuje pro nadechnutí a pevnou půdu i naději nachází na ostrově vysněném z flétnových harmonií, elektronických dekorů a ptačího zpěvu. Život na něm ale není jen pohádka, jako ve skutečnosti.

Základním kamenem všech utopických vizí je kniha Thomase Morea ze šestnáctého století, která se jmenuje stejně jako nové album Björk. More tu načrtl obrysy společnosti, kde je svoboda slova a vyznání samozřejmostí, stát zajišťuje zdravotnictví a vzdělání, ekonomika je plánovaná pro dobro všech, ne jen několika málo nejbohatších, a neexistuje tu soukromé vlastnictví. Vize lepší budoucnosti inspirovaly i dvaapadesátiletou zpěvačku a hudební vizionářku Björk. Pročítala socialistické a feministické manifesty, sci-fi knihy nebo staročínskou povídku o idylické komunitě z pátého století. Její sen o utopii je však abstraktnější a založený na zvucích, harmoniích a hudebních nápadech.

Utopia přímo navazuje na předchozí nahrávku Vulnicura z roku 2015, která byla autoterapií po rozchodu s umělcem Matthewem Barneym. Tehdy smyčcové aranže a agresivní beaty řezaly, jako byste leželi na ostří nožů. Oproti tomu dvaasedmdesátiminutová Utopia při poslechu působí vzdušně a ukládá k odpočinku na mechovém lůžku. Jestliže byla minulá deska živená zradou a samotou, nyní je to znovuobjevená víra v lásku. „Moje vyléčená rána na hrudi se transformovala v bránu, tou přijímám lásku, odtud lásku rozdávám,“ zpívá Björk v úvodním singlu The Gate. Organicky meandrujícím beatem ho opatřil venezuelský producent Arca, který je už pod albem Utopia podepsaný jako spoluautor – a jejich souznění nese plody. Björk dodala Arcovi na jeho letošní eponymní desce odvahu zpívat, přidat ke svým beatovým symfoniím dotek lidskosti. A on pro islandskou zpěvačku představuje ten tolik potřebný element, který udržuje její kontakt s hudební současností a budoucností.

Některé skladby – jako právě The Gate – stojí kompletně na hudbě od osmadvacetiletého Arcy. Další napsala Björk s pianem a flétnou, jak je zvyklá – poté její spřízněná duše přidávala elektronické dekory. Hudebnice dala doma v Reykjavíku dohromady ženský flétnový soubor, na albu jich je slyšet někdy celý tucet a někdy jenom část – přítomný je ale snad ve všech písních. A na mnoha místech, jako v tracku Utopia, se k nim přidává ptačí zpěv, postup tak připomíná francouzského skladatele Oliviera Messiaena, který při skládání naslouchal ptákům. Někdy se ozve harfa, opulentní smyčce známé z Vulnicury ale vymizely téměř úplně a to samé platí pro pop z raných desek.

Utopia je podle slov Björk pro britský deník The Guardian složená ze tří částí – objevení ostrova, každodenní život a pak přichází těžké časy. Staré rány Björk otevírá v písních jako Losss, kde do nich v závěru abrazivní beat producenta Rabita přisypává sůl. V Sue Me mluví k bývalému partnerovi a vzpomíná soudní řízení o dceru a vrcholem je temná epická skladba Body Memory, kde se už rovnou staví celému patriarchátu.

Deska týdne: Konec překvapení? Recyklovaný konceptualismus vhání Björk do slepé uličky

Björk

Islandská zpěvačka Björk je jednou z nejoriginálnějších umělkyň posledního čtvrtstoletí. Její umělecké manifestace a mediální výstupy i nadále nasvědčují tomu, že dokáže držet prst na tepu doby a že je mimořádně vnímavým interpretem, její tvorba se ale začíná točit v kruzích. Čemuž bohužel nasvědčuje i devátá deska Utopia.

Björk pracovala na svém albu v době, kdy byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem, a nahrávku dokončovala, když praskl skandál se sexuálním obtěžováním ve filmovém průmyslu. Tedy v době, kdy je naděje ke změně potřeba víc než dost. Od raných hudebních začátků s islandským písničkářem Megasem přes post-punkové období s Kukl a pop se dostala až do míst, kde se potkávají vážnohudební postupy se současnou elektronikou. A zde se usídlila. Album Utopia se neposlouchá jednoduše, nepustíte si ho po cestě do práce. Klade na posluchače nároky, ale utopie se takzvaně neudělá sama. Když dnes čteme zpětně text Thomase Morea, zjistíme, že filozof nevybízel přímo k vytvoření ideální společnosti – chtěl po čtenářích, aby si ji vůbec dokázali představit. I to může někdy stačit. Pěstovat imaginaci chce i Björk, jak zpívá v závěrečné skladbě Future Forever do zvuků varhan: „Představ si budoucnost a zůstaň v ní.“

Björk – Utopia (One Little Indian, 2017)
Hodnocení: 80 %

  • Hudba
  • Zpráva