Deska týdne. Slim Shady, MF DOOM a Stanley Kuffenheim: průlet světem rapových alter eg

24. květen 2018

Na čerstvé desce se jménem Stanley Kuffenheim prozkoumává matador českého rapu James Cole své zbrusu nové alter ego. Rapper, který je také známý jako Kapitán Láska, Phat nebo třeba Don Koulion, ale není zdaleka jediný, kdo se ve snaze po nalezení nového zvuku a výpovědi často uchyluje k vytváření nových postav.

Využívání autorského pseudonymu je princip, který zdaleka není typický jen pro rap a hip hop. Není ale překvapivé, že právě ve světě siláckých gest, realismu pouličního storytellingu a fantazií o neutuchající slávě a úspěchu jsou alter ega jako doma. To, jakým způsobem se konkrétní MC dokáže odlišit od svých souputníků, hraje zásadní roli v jeho potenciálním úspěchu – rap je i přes neoddiskutovatelnou roli, kterou hrají beat a produkce, žánr, ve kterém stojí v popředí text a vokál interpreta. Každý rapper se snaží nalézt témata, specifickou intonaci nebo třeba typickou flow, podle které je jednoduše rozpoznatelný a zapamatovatelný. Všechny výrazové prostředky se pak spojují s jeho značkou, která je zpravidla reprezentovaná pseudonymem. Takto vytvářená identita ale zdaleka nemusí být pouze jedna, historie žánru ukazuje, že střídání postav může v mnoha ohledech umělcům pomoci rozšířit jak paletu témat, tak zvuku, a v některých případech je dokonce dotáhnout k do té doby nečekaným úspěchům.

Když v roce 1997 vydal Eminem své Slim Shady EP, byl pro mainstreamový hudební svět ještě neznámým mladým rapperem z Detroitu. Jeho debutového alba Infinite z předchozího roku se prodalo něco kolem tisíce kusů a nebodovalo ani u kritiků. Nová persona, se kterou na EPčku přišel, ale okamžitě ukázala, v čem je Marshall Bruce Mathers silný. Slim Shady byl agresivnější, než byl tehdejší Eminem, v konstantně naštvané dikci chrlil texty o drogách, explicitním násilí a mentálních problémech. Zároveň s tím ale přišel i pocit zvrácené autenticity a podvratného humoru. Ty zaujaly producentskou legendu Dr. Dre, který si Eminema vzal pod svoje křídla a začal pracovat na tom, aby se z Marshalla Matherse stala nová rapová superstar. V kůži Slima Shadyho, jehož existence zásadním způsobem ovlivnila i úspěch přelomového alba The Slim Shady LP, se detroitský rapper vyrovnával s tématy, která byla pro jeho hlavní autorský pseudonym moc temná. Zároveň se ale obě persony do jisté míry prolínaly, recenzentská klišé o jinu a jangu nebo Jekyllovi a Hydeovi v tomto případě opravdu platí. Kdykoliv se Eminem dostával do stavu, ve kterém už nebyl schopen o tématu rapovat ze své standardní pozice, přicházel na scénu Slim Shady. Hranice mezi oběma alter egy byla vždy tenká, to, že s ní Eminem pracuje vědomě, ukazují tracky jako třeba Just Don’t Give a F***. Když hned na začátku oznámí, že přichází Slim Shady, posluchači okamžitě vědí, že se mají připravit na naštvanou a drsnou flow.

Prozkoumávání temnějších stránek vlastní umělecké persony je ostatně princip, který při vytváření alter eg využívá více autorů. Americký rapper, producent a režisér Tyler, the Creator je pověstný záplavou postav, do kterých se ve svých textech vtěluje. Z nich do popředí jednoznačně vystupuje Wolf Haley, bělošský zrzek, který je jakýmsi zdůraznění některých charakterových rysů Tylera. Wolf Haley je na škále přesvědčení postav podle stolní RPG Dračí doupě někde v kolonce „chaotické zlo“. Kromě toho, že náhodně svádí přítelkyně svých kamarádů a ničí, co mu pod ruku přijde, vyniká ale také neuvěřitelnou kreativitou, kterou hlavní postava – Tyler, the Creator – obdivuje snad ještě víc než cokoliv jiného. Se všemi svými alter egy pracuje Tyler o chlup koncepčněji než Eminem, což dobře ilustruje jeho hit Yonkers, ve kterém spolu obě postavy vedou dost bizarní dialog.

 

Tyler, the Creator svými alter egy zároveň dobře ilustruje další zásadní typ práce s rapovými identitami. Hrdinové a záporáci jeho tracků v mnohém připomínají komiks, a to jak v plochosti postav, které reprezentují jen určité aspekty autorovy persony, tak v promyšleném světě, ve kterém se alter ega potkávají. Rap a komiksy toho mají ostatně společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. V základech obou žánrů leží eskapistická touha po vyprávění příběhů, se kterými se publikum může ztotožnit. Fanoušci rapových hvězd mají ke svým oblíbencům podobný vztah jako čtenáři komiksů k superhrdinům, obě publika se zároveň velmi často protínají, což si uvědomují i samotní hudebníci, často také velcí fanoušci Marvel a DC světů. Tuto dynamiku se v minulosti snažili vytěžit všichni od 50 Centa po Wu-Tang Clan, nikdo to ale v práci s komiksovou estetikou nedotáhl do takové dokonalosti jako rapový superpadouch MF Doom.

MF DOOM

Vítejte do komiksu

Daniel Dumile se na hiphopové scéně pohyboval už od raných devadesátých let. Jeho rapová kapela KMD nikdy pořádně neprorazila a Dumile se po automobilové nehodě, při které zemřel jeho bratr vystupující pod jménem DJ Subroc, odstěhoval z New Yorku do Atlanty, kde postupně připravoval svůj nový projekt. V různých maskách a převlecích obrážel open-mic večery v lokálních barech a v roce 1999 vydal svůj debut jako maskovaný superpadouch MF DOOM. Velmi záhy se stal undergroundovou senzací, a to díky komplikované backstory, která spojovala reference na klasiky marvelovských komiksů, sci-fi obsesi a fantaskní jazykovou představivost. Kult, který začal kolem tajemného rappera s kovovou maskou vznikat, byl přiživovaný tím, že Dumile stále přidával vedlejší maskovaná alter ega, která s každým trackem pomáhala budovat komplikovaný vesmír vzájemných aluzí a čím dál tím sofistikovaněji vystavěného pozadí jednotlivých postav. Jedním z vrcholů jeho portfolia je spolupráce s dalším umělcem, který ve své tvorbě využívá rozličných alter eg, producentem a rapperem Madlibem. Společně vydali pouze jednu desku Madvillainy, která byla ve své době vřele přijata kritikou a fanoušky. Kultovní status nahrávky do dnešních dnů přiživují nekonečné spekulace o tom, jestli duo vydá dlouho připravované pokračování.

Deska týdne: Magor jak Jirous. Vzkříšený James Cole smiřuje na novince underground s toxickým funkem

James Cole – Stanley Kuffenheim

Bylo to jako injekce do žil českého rapu, někomu to zlomilo páteř a dalším vlilo novou krev. Loni se rapper James Cole vzpamatoval po albovém úletu Orpheus a vrátil se nekompromisním trackem Arnold Leopard-Navrátil, který nahrál s parťákem Hugo Toxxxem. Nešetřil v něm přepáleným bassem ani lyrickými „headshoty“. Aktuální deska Stanley Kuffenheim drží laťku vysoko – to nejlepší ze Supercrooo tu dostalo současný sound i témata, zároveň je Cole pořád svůj.

Podobně obsesivně jako MF DOOM přistupovala k vytvoření alternativní rapové persony i jedna z nejexcentričtějších postav hip hopu – Keith Matthew Thornton, známý jako Kool Keith. Ten zanechal na scéně první výrazný otisk na konci osmdesátých let se svým projektem Ultramagnetic MC’s, v polovině devadesátých pak debutoval pod pseudonymem Dr. Octagon s deskou Dr. Octagonecologyst. Hlavním hrdinou je jupiterský gynekolog cestující časem z roku 3000 do roku 1977. Jeho eskapády jsou líčeny v textových pásmech, která kombinují abstraktní zvukomalbu a pubertální humor s prvky sci-fi a pornografie. Sám Kool Keith se k významům, které stojí za jeho rozličnými personami, nerad vyjadřuje, jejich komplikovanost a množství ale naznačují, že se v nich trochu ztrácí i jejich autor, což ostatně potvrdil i v rozhovoru pro magazín 032c. „Já už se ani necítím jako člověk,“ prohlašoval v roce 2007. To ale nic nemění na tom, že Dr. Octagonecologyst je jednou z nejvlivnějších desek undergroundového rapu vůbec. Není bez zajímavosti, že se Thornton, tak trochu po komiksovém vzoru, snažil svého hlavního hrdiny zbavit, a to tak, že by v jednom z tracků jednoduše zemřel. Úplně se mu to ale nepodařilo, letos pod jeho hlavičkou vydal album Moosebumps: An Exploration Into Modern Day Horripilation. Kool Keithův halucinační sci-fi rap dodnes rezonuje scénou a inspiruje další a další autory. Ostatně, i u Jamese Colea by šla vystopovat tematická linka vedoucí k této legendě.

Thornton ale neovlivnil generace nastupující po polovině devadesátých let pouze surreálným tónem a vědeckofantastickým laděním textů. Nekonečné zástupy horrorcoreových rapperů by měly o dost těžší cestu k úspěchu, nebýt tohoto průkopníka pojmenovávání všeho zvráceného. Pokud Eminem nebo Tyler, the Creator pomocí alter eg prozkoumávají temnější stránky rapu, Dr. Octagon odhazuje vše, co by mohlo působit alespoň trochu normálně. Toto dědictví ostatně již před pár lety doputovalo do Česka, zde si je po svém vyložil Řezník, který na tradici maskovaného antihrdiny, který se nebojí rapovat o čemkoliv, dost explicitně navazuje.

Vykloubená verze

Kromě výše zmíněného se v zástupu všemožných rapovových alter eg táhne tenká linka humoru, která je ve větší či menší míře přítomná u všech vyjmenovaných autorů. Specifickou práci se subverzí, humorem a parodií přináší třeba český label Opak Dissu, jehož tři hlavní protagonisté na sebe berou nespočet různých rolí, které jim dovolují s odstupem komentovat lokální scénu, zároveň se ale nepropadají do bezbřehé a trapné kategorie hudební parodie. To je riziko, se kterým se těžko vyrovnávají i větší kalibry světového rapu, u nás se v této škatulce pachtí například Kapitán Demo, kterému ovšem kromě dalších fiktivních identit chybí i nadhled, backstory persony a hlavně lehká ruka při psaní textů.

Práce s různými identitami může přinášet rozšíření výrazové palety autora, zároveň s tím v určitých případech pomáhá interpretům aktualizovat svůj zvuk a styl a zůstávat tak relevantní. Na poměry mainstreamového hip hopu radikální desce Yeezus Kanyeho Westa z roku 2013 pomohlo na svět i to, že se zde West stylizoval do trochu vykloubenější verze sebe sama, samozvaného spasitele rapu, hiphopového Ježíše Krista. Jeho aktualizace identity nemusí nutně splňovat slovníkové definice alter ega, ukazuje ale, jak s identitou pracují někteří současní umělci. Nejeden z nich se ve své kariéře setkal s nepochopením fanoušků, když mezi dvěma deskami poupravil svůj styl. Projekce a s ní spojená identifikace s milovanou hvězdou totiž může způsobovat neochotu přijmout vývoj toho kterého autora. Část současné popové smetánky proto volí jemnější posuny v proklamované identitě, které jsou doprovázeny změnou vypravěčských perspektiv.

Jedním z mistrů nikdy nekončících jemných posunů v rolích, které na sebe umělec bere, je Kendrick Lamar. Ten ve svých emočně nabitých textech jen zřídkakdy své vypravěče pojmenovává, což je jedna ze strategií, které mu umožňují stále se autorsky vyvíjet, přičemž zůstává pro posluchače atraktivní. Rozhodně to není jediný důvod, proč je Lamar jedním z nejoceňovanějších rapperů posledních let, spíše je to organická součást jeho textařského jazyka. Jemné změny ve vypravěčských rolích mu zároveň dávají možnost ostře a přesně pojmenovávat problémy současné Ameriky a zároveň nebýt nudný nebo pateticky kazatelský. Jeho přístup nemusí nutně sloužit jako návod na to, jak bude rap budoucnosti pracovat s identitami. Je velmi dobře možné, že budeme svědky dalších, klasicky tvořených alter eg à la Tupacův Makaveli nebo Roman Zolanski od Nicki Minaj. Samotný Lamarův zvuk ale vytvořil vlnu epigonů a bylo by s podivem, kdyby se jeho inovativní vypravěčský styl neotiskl do vývoje žánru. Jeho historie je totiž mimo jiné formována silnými osobnostmi, které ve správnou dobu začaly se svou identitou pracovat trochu jinak než jejich současníci.

O tom, jak se svojí identitou různí interpreti pracují a kolik ma Tyler, the Creator alter eg, si poslechněte více i v audiu.

 

autor: Jonáš Kucharský
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.