Deska týdne: Tirzah nachází dokonalost v nedokonalosti

Jiholondýnská písničkářka Tirzah vtrhla na scénu v roce 2013 s fantastickým lo-fi tanečním singlem I’m Not Dancing, na kterém spolupracovala se skladatelkou a producentkou Micou Levi aka Micachu. Do té doby takřka neznámá zpěvačka uhranula blogosféru elegancí, s jakou dokázala spojit minimalismus lo-fi scény s dravostí taneční hudby. Stejnojmenné EP vymezilo pole, na kterém se Tirzah a Micachu pohybují, a její čerstvé dlouhohrající album ukazuje, že špinavý a záměrně nedokonalý pop ještě neřekl své poslední slovo.

Novinka Devotion se pohybuje ve vodách intimního avantgardního popu a je jednou z nejlepších milostných desek tohoto roku|foto: Domino Records

První dvě EPčka vydala Tirzah u nonkonformního berlínského labelu Greco-Roman. To, že novinka vyšla pod velikánem britského alternativního popu Domino Records, by se mohlo na první pohled zdát jako nepodstatný detail. Přesun na Domino ale není pouze krokem k získání většího publika. Spolu s přechodem na nový label se mění i přístup k zvuku a hudebnímu materiálu. Tirzah a Micachu sice používají stejné výrazové prostředky, jaké jim zajistily věhlas na britské klubové scéně, nedokonalé smyčky a zaprášené syntezátorové zvuky ale už v prvním tracku alba opouštějí taneční parket, na kterém se obě autorky v poslední dekádě etablovaly. Deset následujících skladeb konstruuje intimní svět, ve kterém minimalistická, ale sofistikovaná produkce dává především vyniknout uhrančivému hlasu, který s odzbrojující upřímností (někdy hraničící s okouzlující naivitou) zkoumá různé polohy mezilidských vztahů, jako třeba ve skladbě Gladly, v jejímž refrénu dokola opakuje: „Vše, co chci, jsi ty / miluju tě / s radostí, radostí, radostí.“

Jeden z nejzajímavějších momentů alba je track Go Now, skladba, kterou obě třicátnice napsaly před nějakými sedmnácti lety. Pubertální pohled na dospělácké vztahy ale překvapivě nepůsobí úsměvně ani nevyspěle. Lamentace náctileté dívky pochybující o smyslu vztahu s chlapcem, který jí ani nedá část vydělaných peněz, je podtrhnuta jednoduchou smyčkou, zdůrazňující naléhavost každého jejího slova. Podobně působí i nejtanečnější track desky Holding On, na kterém šustivý taneční beat funguje jako protiklad k opakujícímu se sloganu „Myslím na tebe / i když jsi pryč“. Trochu dráždivá odevzdanost v hlasu pak jen stupňuje napětí, které vzniká mezi zdánlivě banálním podkladem a textem.

Devotion místy připomíná odzbrojující jednoduchost Arthura Rusella šmrnclou potemnělou rezignací Yvese Tumora a R&B písničkářstvím „za roh“ Franka Oceana na albu Blonde. Především je ale silnou autorskou nahrávkou, která se nebojí stavět na odiv svoji odlišnost. V kontextu dalších letošních alb, které s různou mírou úspěšnosti řeší lásku a bolístky s ní spojené (namátkou Dirty Projectors nebo třeba Justin Timberlake), je Devotion překvapivě vyzrálou a ucelenou výpovědí. V ní je každá praskavá ozvěna syntezátoru, překvapivá zkreslená kytara nebo třeba nečekaný autotune střípkem komplexní výpovědi dvou výrazných osobností současného popu. S každým dalším poslechem se posluchač dostává přes nenápadné vrstvy šumu hlouběji do propracovaného prostoru plného promyšlené a funkční nedokonalosti. A z něj je těžší a těžší se vracet do reálného světa.

Tirzah – Devotion (Domino, 2018)
Hodnocení: 85 %