Deska týdne: Tomáš Palucha natočili desku, ke které se budeme vracet

27. září 2016

Konceptuální album je v dnešní době možná až nadužívaný pojem, který umělci a labely lepí doslova na každou druhou nahrávku. Obzvlášť to platí pro kytarovou hudbu, jejíž zvuková inovativnost jen stěží konkuruje rychle se vyvíjející současné elektronice, svázané v podstatě jen operační pamětí počítače. Tomáš Palucha nahráli výjimečné album s konceptem, který ovšem, zcela v duchu jejich hudby, nechávají plynout bez potřeby ho za každou cenu prodávat a vysvětlovat.

Špinavá hra, Kámen mudrců a teď Guru. Lakonické názvy samostatných alb uskupení Tomáš Palucha člověka vybízí k tomu, aby začal pátrat po jejich významech. A podobně si o osobní vklad posluchačů říká i hudba za těmito tituly. Hlavní devizou dua Jan Tomáš a Libor Palucha, které si okolo sebe v průběhu necelých pěti let existence vybudovalo kompletní kapelu, jsou od začátku silné repetitivní riffy. Slovo riff může někomu připomenout Black Sabbath nebo snad Motorhead, na hlukové stěny ale v tomto případě můžete rychle zapomenout. Základem skladeb Tomáše Paluchy je citlivá souhra dvou nezkreslených kytar, které daleko více než s virtuózními prstolomnými postupy pracují s pomalou meditativní atmosférou a jemnou dynamikou. Ta je svatým grálem, pokud přistoupíme na hru Tomáše Paluchy s významy, ke kterému se musíte probojovat, respektive proposlouchat. Tomáš Palucha tak mají v některých momentech paradoxně blíže k ambientní elektronické hudbě než ke kytarové tradici.

Čtěte také

Nové album Guru možná bude doprovázet pověst první velké samostatně desky Tomáše Paluchy, a to nejen proto, že na ní poprvé zazní zpěv. Předchozí nahrávky byly víceméně poskládány z instrumentálních motivů připomínajících formu filmové hudby. Nezáleželo přitom, jestli pracovaly, jako v případě Špinavé hry, hlavně s kytarami, nebo i s bicími a basou, jako v případě Kamene mudrců. Na aktuální desce zazní deset silných, sevřených a gradujících skladeb. Velký podíl na tom má rytmika Zdeňka Jurčíka alias Regála, která je oproti Kameni mudrců o poznání citlivější, ale také řada hostů.

Právě široká kolaborace s přáteli byl hlavní plán na pozadí této desky. Uslyšíme tu Adama Nenadála, známého hlavně jako frontmana noiserockových GNU, písničkáře Tima Remise, známého z indie-punkových Auxes, Alexise Fleisiga z post-hardcore legendy Girls Against Boys nebo Jona Schmersala z živé sestavy Caribou. Žádný z hostů přitom na desce není navíc a všichni ke své roli přistupují s pokorou. Jejich party jsou zcela ve službách celku podle toho, co si daná píseň žádá a co snese. Někdy naprosto dominují celé skladbě – jako v případě Schmersalova zpěvu ve skladbě Selective Amnesia, jindy jen podkreslují atmosféru, jako například u Remisova jemného brnkání na banjo v písni Silné léto. Snad jediný výrazně vybočující track je Pod hladinou s hostujícím Pavlem Kabelíkem, který se hodně blíží jeho domovské kapele Prodavač. O tom, že propojení Tomáše Paluchy s hosty je organické, svědčí i zvěst, že se deska měla jmenovat Tomáš Palucha a přátelé.

Guru je hodně písňové album, které bude zřejmě přístupnější mnohem většímu počtu lidí než předchozí dvě desky. To ale neznamená, že by se kapela vzdala svého způsobu práce s motivy. V základu skladeb jsou stále cítit především kytarové nápady, které svou syrovostí vyvolávají dojem jednoduchosti, ale přitom je jasné, že za nimi jsou desítky hodin cvičení a krvavých prstů. Riffy z nových věcí ale díky tomu můžou fungovat i samostatně v podání původní dvoučlenné sestavy bez basy a bicích. Závěrečná Tichá dohoda je ostatně novou variací na stejnojmennou skladbu ze Špinavé hry. Je zároveň i červenou nitkou vedoucí zpět k jejich inspiračním kořenům, kde bychom nejspíš našli legendu filmové hudby Ennia Morriconeho, průkopníky prolínání droneu s americanou Earth nebo post-doomové experimentátory Om. U posledních jmenovaných se možná Tomáš Palucha inspirovali k rozpracovávání motivů některých svých písní do různých verzí, které tak trochu připomíná hru elektronických a reggae producentů s beaty a riddimy. Dubplatů, tedy nízkonákladových vinylových desek používaných hlavně reggae soundsystemy, se ale od Tomáše Paluchy, na rozdíl od Om, nejspíš nedočkáme.

03712126.jpeg

Tomáš Palucha ukázali, že album postavené na spolupráci s řadou hostů může působit jako komplexní nahrávka, ze které nedýchá pocit nepatřičnosti nebo účelovosti. K tomu je však potřeba potlačit ego a soustředit se na výsledný celek. A to se v tomto případě povedlo. Ve výsledku si člověk někdy musí připomínat, že je to nahrávka plná hostů, což je u tohoto druhu hudby velké plus. Guru je po všech stránkách silná deska, která bude s největší pravděpodobností schopná přežít svojí dobu.

Hodnocení: 90 %
Tomáš Palucha – Guru (Silver Rocket, 2016)

Spustit audio