Deska týdne: Vesmír Sufjana Stevense se po velkém třesku smrštil do náručí ztracené matky

Málokterému současnému písničkáři se dostalo takových adorací jako Sufjanu Stevensovi. Bezmezně milující fanoušci a zejména patriotismus – to byly důvody, proč toužil natočit desku o každém státě USA. Monstrózní projekt Fifty States se ale pro hluboce věřícího Stevense stal zkouškou pokory – po dvou albech uznal, že něco podobného není v lidských silách.

Sonické šílenství na desce The Age of Adz málem Stevense roztrhalo na kusy. Po řadě experimentů se ozvalo něco, co lze nazvat krizí hudební identity. Stevens zůstal rozstřelen mezi kosmickými vizemi, imaginací dítěte a svobodomyslným pojetím křesťanské morálky. The Age of Adz bylo deníkem cesty k šílenství, sebedestrukcí ve snaze nalézt ztracenou harmonii a opěrné body ve světě, v němž se významy slov začaly Stevensovi vypařovat. „Všechno je to spjaté s existenciální krizí: já versus věci, které se snažím zachycovat, já versus písničkářství. A nemyslím si, že vyhrávám. Upřímně, tu bitvu prohrávám,“ přiznal Stevens v šest let starém rozhovoru pro Stereogum.

O novém albu Carrie & Lowell se mluví jako o Stevensově návratu k folkovým kořenům, které se nejvýrazněji projevily na albech A Sun Came a Seven Swans. Intimita a instrumentální skromnost nové desky tuto tezi potvrzují, Stevensova cesta „domů“ ale vede hlouběji do minulosti. Album je příběhem Stevensovy matky Carrie, která rodinu kvůli psychickým problémům opustila, když mu byl pouhý rok. Po nějaký čas ji vídal při cestách do oregonského města Eugene, kde žila se svým tehdejším manželem Lowellem. Pak ale přišel rozvod a Sufjan matku až do její smrti před třemi lety takřka vůbec neviděl.

Sufjan Stevens – Carrie & Lowell (Asthmatic Kitty, 2015)|foto: Asthmatic Kitty Records

Stačí zhruba deset vteřin první písně Death with Dignity, abyste se propadli do sítě Stevensových reálných i imaginárních vzpomínek. Další minutu trvá, než Carrie & Lowell poprvé dojme k slzám. „Co můžu udělat proto, abys znovu oživla / snad být oblohou v Den nezávislosti,“ zpívá Stevens ve skladbě Fourth of July, zřejmě nejzávažnější pasáži celé desky.

O desce Carrie & Lowell se velmi špatně píše i mluví, její intenzita dosahuje takové míry, že můžete ztratit schopnost rozlišit, co se událo vám a co zase Stevensovi. Ten musel na The Age of Adz zešílet, rozpoutat velký třesk a přetrhat všechny vazby, aby se o pět let později vrátil k nejjemnější ze všech – vztahu dítěte a matky, který v případě Sufjana a Carrie nabral dramatických rozměrů.

Hodnocení: 100 %
Sufjan Stevens – Carrie & Lowell (Asthmatic Kitty, 2015)