Deska týdne: Vince Staples se na Big Fish Theory ptá, jak se nezbláznit v dnešním světě

6. červenec 2017

Na Long Beach existují dva typy pláží. Jedna z nich je ta, o které rapuje Snoop Dogg – ta s palmami, bílým pískem, na které je vždy slunečno. A pak je tu ta, o které mluví Vince Staples na své druhé studiové desce Big Fish Theory. Ten druh pláže plný šílených lidí, kteří zjistili, že na konci duhy není žádná spása.

Krátce před oficiálním vydáním nového alba odpovídal Vince Staples na náhodné otázky uživatelů sociální sítě Reddit. A lidé dostali, co chtěli. Apatické odpovědi většinou nepřekračující deset slov, žádné zbytečné informace, spíše jen bonmoty. Jeho oblíbenou romantickou komedií je 500 Days of Summer, protože rád sleduje „bílé Američany zápasit se životem“, a každý den poslouchá Duran Duran. Vince Staples je divný. Ani bizarní, ani obskurní, ale „weird“ – jak to formuloval jeden z uživatelů. Je internetovou postavičkou, lidé znají jeho videa, ve kterých komentuje memy na tzv. „black twitteru“, či jeho vystoupení v Late Night Shows. To je ale přesně to poslední, čím by se chtěl proslavit.

Vince Staples vůbec nevypadá, nemluví a nechová se tak, jak se očekává od afroamerického rappera. A není to ani tolik o jeho civilním vzhledu, o tom, že je straight-edge anebo že na koncerty jezdí vlakem. To všechno je vedlejší v porovnání s tím, jak Staples už několik let pracuje s dědictvím elektronické klubové hudby a rapu. Na předchozích EPčkách a především na debutové desce Summertime '06 je slyšet, že Staples chce experimentovat. Zatímco na ní se pohyboval v hranicích hip hopu, byť s využitím hutného, a až mrazivě tvrdého soundu, na aktuální novince Big Fish Theory se přesouvá do tanečního klubu.

A je v něm ve velmi dobré společnosti. Producenti Flume, Jimmy Edgar, SOPHIE anebo GTA dělají z alba regulérní taneční desku, která osciluje mezi detroitským technem a housem. Přitom ale co se týče textů, zůstává Staples stále u své původní látky: zkoumání temných stránek života jedince ve společnosti. Výsledkem je kombinace producentsky velmi nápaditých a rozmanitých beatů, do kterých Staples monotónně tlačí svůj balvan. Celá tahle syntéza se snad nejlépe vyjímá v klíčovém tracku alba – Yeah Right. V něm nejdříve Staples se svojí typicky chladnou efektivitou a břitkým humorem vyjadřuje skepsi k tradičnímu obrazu rappera jako bohatého, úspěšného a milovaného člověka a track následně vrcholí v PC Music přechodu od dua SOPHIE a Kučka, na než navazuje svým partem Kendrick Lamar.

Přečtěte si i recenzi Karla Veselého: „Zatímco díla zmíněných hudebníků občas sklouzla do psychedelického třeštění či komiksové nadsázky, Staples stojí se svojí hudbou pevně nohama na zemi a trpělivě pozoruje svět, který se díky novým technologiím proměňuje k nepoznání a stojí podle jeho slov na pokraji chaosu.„

V ani ne měsíc starém rozhovoru pro magazín Vulture prohlásil Staples: „Celou dobu se snažím zdokonalit jednu věc, ale nevím, co to je. Ještě jsem se tam nedostal. Až se tam dostanu, tak s tím asi přestanu.“ Při poslechu Big Fish Theory by tou „věcí“ klidně mohla být odpověď na otázku, jak zní klubový „banger“ bez euforie. Namísto ní Staples servíruje detailní, perfektně vystavěné příběhy existenční nouze, sociální nespravedlnosti, ale i falše a obyčejného lidského zla. Kromě nich ale umí s výjimečnou kadencí sázet hesla i bonmoty, skrze které se snaží popsat, jak vypadá svět, ve kterém žije, a také ten, ve kterém by žít chtěl. Big Fish Theory je album, které se ptá, jak si zachovat zdravý rozum ve světě, jenž je šílený, nesmyslný a tragický.

Vince Staples – Big Fish Theory
Hodnocení: 90 %

autor: Dominik Čech
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.