DESKA TÝDNE: Vše dobré vyrůstá z půdy. Indonéští Senyawa se vrací k přírodě a krotí elementy

12. prosinec 2018

Příroda versus člověk? Anebo snaha zkombinovat dva elementy, snažit se o společnou harmonii? Indonéské dronemetalové duo Senyawa už počtvrté přináší svůj vhled do vztahu člověka a přírody. Na desce Sujud se projevuje jejich avantgardní ohýbání folklorních motivů a pomalého metalu s uhrančivou intenzitou.

Senyawa v doslovném překladu znamená sloučení či sloučenina. Dva chemické prvky, které se v metalovém duu mísí, jsou Rully Shabara a Wukir Suryadi. Ti se setkali poprvé před osmi lety na pódiu klubu Yes No v indonéské Yogyakartě. Ze společného jamu vzešlo nejen první EP, ale také dlouholeté přátelství a Senyawa. Zatímco Shabara používá jako nástroj pouze svůj hlas, Suryadi ovládá takzvaný bambuwakir – tradiční nástroj z bambusu, který si sám vyrobil. Kombinace pouze dvou složek – vokálu a bambuwakiru –, pomocí níž se dostávají k jádru místní folklorní hudby, avantgardě, experimentu a především hlasitému droneu. Není to ovšem tak prosté, jak by se mohlo zdát. Rejstřík, jaký Senyawa pokrývají, je širší než vaše představivost.

Senyawa - Sujud

Bambuwakir totiž zvládne suplovat hned několik funkcí. Zvuk harfy se tak přelévá do hypnotických perkusivních momentů (díky kovovým i bambusovým strunám) a pokrývá celou škálu zvuků. Nástroj, svým protáhlým tvarem vycházející z bambusových oštěpů, má univerzální použití. Bambuwakiru kontruje Shabara svým hlasovým rozsahem – od blackmetalových skřeků po hrdelní zpěv a hluboko posazené mantrické zaříkávání. Veškeré texty, točící se především okolo soužití člověka s přírodou, návratu a především respektu k ní, jsou v indonéštině nebo jávštině. Senyawa ovšem neodmítá (pop)rockovou západní kulturu, spíše se snaží poukázat na to, že tradiční hudba je přítomná a rozhodně není nijak trapná. Jak se ovšem vyjádřili pro server Quietus, pro generaci jejich rodičů a starší jsou neposlouchatelní, příliš experimentální.

Kromě úvodních, těžkých riffů nás uvítá i mantrické, hluboké kázání Shabary. Repetitivní a především primitivní motivy, jako je tomu například v poslední skladbě Kembali Ke Dunia, připomínají Einstürzende Neubauten z dob kolem alba Kollaps nebo Halber Mensch. Intenzivní vymítání ovšem není pouze konečným výsledkem. Sujud (odkazující právě k označením pro půdu, hlínu, zemi) střídá meditativní chvilky nepodobné Jozefu van Wissemovi s tvrdě tribální rytmikou, která svým duněním vyvolá nestvůry a duchy lesa z hlubin hvozdu.

Senyawa vás pozve do hlubin deštných pralesů a na úpatí sopek. Nechá nahlédnout za paraván, kamsi mimo turistické skanzeny a pozlátko. Upřímně nás usazuje kolem ohně při šamanském rituálu. Aniž by cokoliv předstírali nebo tradice zbytečně vulgarizovali. Senyawa totiž rozhodně nepřipomíná díl Cestománie.

Hodnocení: 85 %
Senyawa – Sujud (2018, Sublime Frequencies)

Jak by se měl člověk chovat podle Senyawa k přírodě? Obstojí deska u metalem nezasaženého posluchačstva? Co všechno zvládá Rully Shabara se svým hlasem? Poslechněte si rozhovor Judity Císařové a Jiřího Špičáka o albu Sujud!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.