Deska týdne: Vůbec nevadí, že první deska Honeyblood nic neříká
Honeyblood ze skotského Glasgow potvrzují klišé, že se v jednoduchosti skrývá síla. Elektrifikující energie kytary a bicích už rezonovala deskami The White Stripes a mnohých dalších – a podobnou silou se toto lo-fi duo snaží nabít i svůj eponymní debut. Od první podomácku vyrobené demonahrávky se dívky posunuly do profesionálního studia a zdá se, že z příležitosti vytěžily, co mohly.
Stina Tweeddale v rozhovoru pro Noisey vysvětluje, že pro ni byly punkové kapely jako Bikini Girls důležité – na škole ji totiž od elektrické kytary odrazovali jenom proto, že je holka. Honeyblood, které tvoří společně s Shonou McVicar, prý chtějí jít ve stopách svých vzorů a dodat víc odvahy těm hudebnicím, které by se setkaly s podobnými stereotypy. Svou první kazetu nahrály na čtyřstopý rekordér v koupelně, čemuž odpovídá i pošramocená kvalita zvuku. Jejich garážový pop zaujal na jednom koncertu v roce 2012 Alexe Knighta z brightonského labelu FatCat Records, kde vydávali islandští Sigur Rós nebo Múm, a ten jim nabídl smlouvu.
Téměř z koupelny se najednou ocitly ve studiu producenta Petera Katise, který stojí třeba za alby The National nebo Interpolu. Honeyblood u něj během deseti dnů intenzivní práce nahrály stejnojmennou desku, která ve dvanácti skladbách kloubí cit pro hitovky, zasněnost 60. let a přímočarost garážového zvuku. A může se v klidu zařadit po bok glasgowských kapel jako Chvrches nebo Belle and Sebastian.
Jednoduché a chytlavé písničky nejsou nikdy tak dlouhé, aby vás začaly nudit, a deska odsýpá – bicí a kytara si vystačí i bez basy. Energičtější Fall Forever, Killer Bangs, All Dragged Up střídá čistý pop ve Fortune Cookie nebo Bud bez výraznějších kytarových linek. Poslední zmíněná vyšla už jako singl minulý rok a vznikl k ní videoklip záměrně odrážející redukovanou atmosféru Sedmikrásek Věry Chytilové.
Tématy Honeyblood jsou většinou zpackané vztahy a láska. Texty ale nejdou o moc dál než za omílané „co tě nezabije, to tě posílí“, jako v tracku Choker. Přesto má debutová nahrávka okořeněná nostalgií retro estetiky co říct. Mluví jazykem současného popu, kterému rozumíme všichni. Obsah nemusí být přece vždycky důležitější než forma.
Hodnocení: 75 %
Honeyblood – Honeyblood (FatCat Records, 2014), 39 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
