Deska týdne: Z deprese do deprese. Denzel Curry prozkoumává na Taboo temná zákoutí své duše

V červnu 2016 se Denzel Curry objevil na seznamu nadějných nováčků Freshmen Class, sestavovaném každoročně časopisem XXL. Po boku Lil Yachtyho, Lil Dickyho nebo Desiignera působil vlastně dost jako anomálie – už třeba tím, že skutečně rapuje, a ne mumlá nebo vykřikuje. Letos třiadvacetiletý rapper svým věkem spadá do soundcloudové generace, také vyznává špínu a syrovost jako jeho kolegové, zároveň ale nemá moc daleko k tradičnímu rapu. Ostatně své začátky si prožil jako člen reálné (tedy ne virtuální) rapové kliky Raider Clan, kterou vedl SpaceGhostPurrp. Curryho kořeny stvrzovala jeho třetí mixtape Strictly for My R.V.I.D.X.R.S, kterou rapper věnoval samotnému Tupacovi. Na aktuální studiové desce ke kulometné flow přidává – po vzoru hrdinů z 90. let – ještě ambice vyprávět komplexnější příběh. Věrně zde zachycuje svůj boj s psychickými problémy.

Curry na sebe výrazně upozornil před dvěma lety deskou Imperial, kterou budou patrně jednou hiphopoví historici považovat za první velké dlouhohrající album soundcloudové éry. Představil se na něm jako rapper s agresivní flow a láskou k minimalistickým trapovým podkladům. O to víc překvapí, když jeho třetí deska Taboo začíná jazzem střiženou titulní skladbou, jejíž beat by se neztratil třeba na desce Kendricka Lamara. I následné Black Balloons a Cash Maniac mají bezmála rádiové parametry a jsou veskrze pozitivní. Stíny se ale skrývají v textech, v nichž Curry naznačuje, že deska je věnována temným zákoutím jeho duše: místům, které rappeři spíše skrývají, než aby je odhalovali. „Existuje spousta tabuizovaných věcí, o nichž sám nechceš mluvit. Já překonal strach a prozkoumávám, kdo vlastně jsem, od svého dětství až po současnost,“ popisoval Curry v rozhovoru pro XXL ambice své první desky u velkého labelu. 

Taboo je rozděleno do tří částí a posluchač se pomalu noří do temnějších vod. Oslavu života střídá „šedá“ část, kde se řeší témata jako paranoia (Switch it Up) a sebedestrukce (Clout Cobain). Poslední temný díl je věnovaný hlavně Curryho dospívání, které mělo daleko k ideálu. Curry ale rapuje i o obecnějších tématech, jako je nebezpečná posedlost mladých rapperů léky na předpis (The Blackest Balloon). V Percs se dokonce vymezuje proti kolegům, kterým není rozumět a vystačí si s mumláním nebo jednou slokou. A v Curryho rauši to schytá i současný americký prezident. K tomu musíme přičíst četné odkazy na japonské anime nebo počítačové hry. Curry je skvělý textař, kterému by nikdo nehádal dvacet tři. Své myšlenky je navíc schopný prodat s nakažlivou vervou. A na Taboo ho ještě doplňuje to nejlepší ze současných mladých rapperů – JPGMAFIA, J.I.D. nebo GoldLink. I tímto výběrem spolupracovníků Curry naznačuje, kam by rád patřil – do vedlejšího proudu, který nabízí alternativu k trapu z hitparád. 

Může malej Wayne ven? Popularita předpony Lil u rapperských jmen je věčná

• Upravit
• Smazat

Trendy v hip hopu přichází a odchází, málokterý vydrží víc než jednu sezónu. Jeden ale přežívá celé dekády – obliba předpony Lil u rapperů. Už od konce osmdesátých let jsou hitparády plné různých variací jmen na Lil a o třicet let později je tento trend snad ještě běžnější. Kde vzali Lil Jon, Lil Wayne nebo Lil Uzi Vert první část svého jména a proč se tak nejspíš bude podobně jmenovat i velká část další hiphopové generace?

Denzel Curry postavil své album podobně jako před pěti lety Danny Brown svoje Old, tedy jako desku rozdělenou na dvě odlišné části. Floridský rapper chtěl ukázat světu všechny svoje tváře, versatilitu projevu od popu až po nejtěžší underground. Nejlépe ale pořád zní v tvrdých tracích, jako jsou Percs nebo Sumo, které navazují na aktuální vlnu špinavého trapu. Jinde jeho ostrý rap působí trochu násilně, což platí hlavně o začátku alba a pozitivních tracích. Jeho cestě do mentálního záhrobí navíc schází nějaká katarze. Curry rád pracuje s postavičkami a na každém svém projektu obohatí panteon svých identit o jednu novou. Na posledním tracku Taboo se zrodí jako Black Metal Terrorist, ale spíše než pointa jeho cesty z depresí ven to zní jako začátek nějakého dalšího dobrodružství, které nebude o nic temnější než ta dosavadní.