DESKA TÝDNE: Za hranice možností. Lyra Pramuk rozechvívá nejtenčí vlákna vnitřního hlasu
Americká pěvkyně a producentka Lyra Pramuk, známá mimo jiné pro svou spolupráci s hudebnicí Holly Herndon, na svém debutovém albu Fountain nakukuje za závěs ukrývající tajemství světa a přírody. Album, které stojí na vrstvení nahrávek jejího vlastního hlasu, vykresluje krajiny známé, ale zatím dostatečně neprozkoumané. A neustále se měnící.
„Důvod, proč jsem se cítila po ukončení studia na konzervatoři tak osaměle, tkvěl především v tom, že pro spolužáky orientované na klasiku jsem byla příliš ponořena do experimentálního popu. Zároveň v popových kruzích jsem byla ta divná osoba z konzervatoře,“ svěřila se Lyra Pramuk v nedávném rozhovoru pro server The Quietus. Pramuk přes kostelní sbory, ve kterých zpívala v dětství, objevila v hudbě hlubokou zálibu a chtěla se jí věnovat na plný úvazek. Začala studovat konzervatoř, kde se zaměřovala na klasický zpěv.
Po ukončení studií ji však možnost pokračovat v tvorbě tímto způsobem vůbec nelákala. Sbírala inspiraci u Björk, Elisabeth Fraser z Cocteau Twins nebo u pákistánské zpěvačky Abidy Parveen. Zaměřila se na živé performance, pokoušela hranice těla i hlasu a pohrávala si s možnostmi jazyka. Začala spolupracovat s Holly Herndon nebo se skladatelem Colinem Selfem. A do toho začal pomalu vznikat debut Fountain, který Pramuk připravovala tři roky.
Digitální nadšenectví jde u Pramuk ruku v ruce s láskou a respektem ke světu kolem, přírodě a jejím nekonečným transformacím. Hlas jako nejdůležitější komunikační kanál je zde oholen na samotnou podstatu. Vše, co na Fountain slyšíme, je právě hlas Lyry Pramuk. Smyčky, vrstvení, rozkládání, ohýbání – to vše pomáhá tvořit textury skladeb, rytmus, melodie. A výsledek zní stejně dobře „místně“ a spjatě s přírodou, i jako cosi přineseného na zem z jiného světa.
Sama Pramuk svou tvorbu označuje jako futuristickou folklorní hudbu. V tomto směru ji asi nejvíce ovlivnil maďarský skladatel a etnomuzikolog Béla Bartók. Skladby Witness nebo New Moon v sobě nezapřou přírodnělyrické jádro, oslavu života, který stále pokračuje navzdory všemu, podobně jako bující vegetace prorůstající skrze odpad na rumišti. Vedle nich pak stojí Xeno či Gossip, které jako by byly součástí jakýchsi prastarých rituálů. Tak dávných, že jsme na jejich existenci a důležitost dost možná zapomněli.
Pramuk zkoumá vztah mezi technologií a humanitou, mezi člověkem a přírodou, hraje si s tekutými hranicemi genderu, vytváří svou vlastní mytologii. Její dřívější práce byly znatelně temnější, nyní je hlavním výchozím bodem klid a jistota v tom, že naděje nakonec překlene zoufalství. Pramuk si citlivě uvědomuje složitost i komplexnost současnosti, tlak sociálních sítí a z toho pramenící problémy s vlastním ukotvením. Fountain, přes veškerou nabitost spirituálním i technologickým obsahem, je v první řadě uklidňujícím a půvabným pásmem. Hájemstvím, do něhož se chcete intuitivně vrátit. Může vyburcovat k přemýšlení o věcech a zákonitostech, které by vás možná ani nenapadly. Anebo jen ponouká k tomu, poddat se jeho nekonečnému a rozvážnému proudu.
Kdo Lyru Pramuk nejvíce ovlivnil? Proč hovoří o svém žánru jako o futuristickém folku? Použila na Fountain něco jiného než záznam svého hlasu? A jak propojuje přírodu a technologie? Poslechněte si celou recenzi desky týdne!
Lyra Pramuk – Fountain (2020, Bedroom Community)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
