Deska týdne: Záblesk Albarnova zlatého zubu
Damon Albarn prý chodí skládat do studia každý den od půl jedenácté do pěti odpoledne. Když přišel za majitelem XL Recordings Richardem Russellem s materiálem na svoji první sólovou desku, přinesl něco přes 100 rozdělaných skladeb. Na album Everyday Robots se z nich nakonec dostala pouze jediná – rozjuchaná písnička Mr. Tembo o sloním mláděti z tanzanské zoo. Zbytek skladeb jinak spíš klidného a kontemplativního alba vznikl během nahrávání.
Richard Russell také pomohl album zprodukovat. Doplnil Albarnovy jednoduché aranže o šustivé, atmosférické beaty a ozvláštnil je samply. Ve dvou skladbách Albarna doprovází Brian Eno: v You and Me si zahrál na syntezátor a v Heavy Seas of Love dokonce nazpíval několik slok. Albarnův zpěv v písni The Selfish Giant zase doprovodila Natasha Khan (aka Bat for Lashes). Spíš než hosté, které si Albarn přizval, jsou však pro desku definující dva hlasové samply v skladbách Photographs a Everyday Robots. V té první Albarn opatrně kritizuje kompulzivní focení okolí na úkor prožití daného momentu. Zároveň tu nechá zaznít hlas Timothy Learyho, vyzývající k soustředění se na „vzácnou příležitost k fotografování“.
Titulní skladba pak uvádí citát britského komika Lorda Buckleyho: „Nevěděli, kam míří, ale věděli, kde jsou, nemám pravdu?“ Hláška vytržená z původního kontextu, ve kterém se vztahuje k zámořským objevitelům, má podle Albarna komentovat pocit ztráty jasného směřování lidstva v souvislosti se zrychlujícím se technologickým pokrokem. Sám ve skladbě, inspirované dopravní zácpou při cestě na kalifornský festival Coachella, zpívá o izolovanosti, do které nás uvrhá nadužívání chytrých telefonů. Druhý singl Lonely Press Play obdobně naráží na uzavřenost do osobních bublin za pomoci hudebních přehrávačů.
Téma vztahu člověka a moderních technologií, které se vine celým albem, podává Albarn se znatelnou skepsí. Nejde ale o prvoplánové skuhrání stárnoucího zpěváka. V rozhovoru pro New York Times prohlásil, že jeho cílem byly texty s dystopickým, ale nadějným nádechem.
Na strohém obalu Everyday Robots sedí Damon Albarn na barové stoličce se sklopenou hlavou a vypadá poměrně sklesle a znaveně. Až na druhý pohled si všimnete, že se 46letý frontman Blur pro sebe usmívá. Podobně je to se samotnou nahrávkou. Na letmý poslech snad může znít příliš fádně, s texty topícími se v skleslé introspekci a melancholii. Za tím vším se ale schovává Albarnův nenápadný úsměv se zábleskem jednoho zlatého zubu.
Hodnocení: 90 % Damon Albarn - Everyday Robots (XL Recordings, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
