DESKA TÝDNE: Život se nám pomalu vzdaluje. Diät dotahují svůj manifest zdánlivého konce k dokonalosti

27. únor 2019

Rozklad nemusí být pouze smutným jevem. V kdejakém motivačním citátu se dozvíme, že něco nejdřív musí skončit, aby se z toho zrodilo něco krásného a nového. Berlínsko-australská čtveřice Diät letos navázala na svůj post-punkový manifest Positive Energy novinkou Positive Disintegration. 

Život a svět jsou čím dál tím složitější a je náročné se v nich orientovat. Vše nám tak trochu protéká mezi prsty. Jak odhadnout, co je opravdu důležité? Otázky, které Diät na Positive Disintegration kladou, nepatří mezi ty nejpříjemnější.

„A co to má společného se mnou?“ zeptá se tě člen rodiny, spolužák nebo známý, když poukážeš na nějaký širší problém, ať už jde o ekologii, nečisté praktiky politiků, fašizující tendence ve společnosti, či jakékoliv podobné věci. Lhostejnost společnosti vůči problémům, které ji sužují a které by mohly dospět do bodu, kdy už nebude cesty zpět, je leitmotivem skladby W.I.G.T.D.W.M.? a zároveň prostupuje celým albem. Osmdesátková taneční hymna přichází poměrně záhy po startu celé desky. Jestli je pro Positive Disintegration něco příznačné (a jiné od předchozího alba), tak je to emocionální intenzita, s jakou jeden hit následuje druhý. Od znepokojivého otvíráku We, který hrne veškeré deziluze v monotónním beatu dál a dál, až vyústí v jedinou punkovou skladbu Foreign Policy.

Diät nahráli v 21. století srozumitelný postpunkový manifest

03506820.jpeg

Černobílé obrazy střídající se v televizi jako na běžícím pásu, ke kterému byl člověk připoután v továrnách, z vás vysávaly duši stejně jako bezvýznamná práce. Všudypřítomné odcizení a pravicový diktát od železné lady Thatcher, to bylo ovzduší, ve kterém se na britských ostrovech na přelomu 70. a 80. let rodil post punk. Podle hudebního publicisty Simona Reynoldse mělo jít o jedno období hudební historie. Přesto se v současnosti – s kapelami jako Total Control nebo Viet Cong – mluví o nové vlně post punku. Jedněmi z těch, kdo staví svůj most mezi dneškem a minulostí, jsou berlínští Diät, kteří před nedávnem nahráli nekompromisní debutové album Positive Energy. Za těch 28 minut nestačíte ani vydechnout.

Když v roce 2012 Diät začínali, přiřazovali je leckteří k nové vlně post-punkového revivalu, jejíž úspěšnost se nesla i na křídlech Australanů Total Control. Post-punk, který měl zůstat hudbou minulosti, pro svou inovativnost, taneční a silné basové melodie i politickou angažovanost si našel cestu i do 21. století. Diät, kteří jeho metody využívají, už ale dávno nejsou cover kapelou britských Crisis nebo raných Killing Joke. Svým zvukem cestují v čase, ale přes svou „prehistorickou“ výzbroj zůstávají o krok napřed před kolotočáři, kteří se spokojí s omíláním již vyřčeného.

Diät jsou totiž odrazem doby, ve které žijeme, kdy jistoty a pocit bezpečí rozmělňuje všeobecná deziluze a rozklad, u nichž je zároveň těžké určit jejich kořeny. I v tom jsou si Diät podobní s post-punkovými kapelami 70. a 80. let, které vznikaly v sychravé realitě Manchesteru thatcherovské Británie. Diät operují v šedé roztříštěnosti dneška, hovoří za tu část své generace, které ujel pověstný autobus, o kterém se zmiňují v předposlední skladbě.

Positive Disintegration je ozvučením každé úzkosti, kterou můžeme nasát z dnešního světa. V melodických kytarách i monotónních bicích ovšem nepřichází útěcha, že všechno bude jednou dobré a krásné. Spíš, že v tom rozhodně nejsme sami. Diät byli vždy tak trochu sarkastičtí realisté.

Diät – Positive Disintegration (Iron Lung Records, 2019)

Kdo by si měl desku Positive Disintegration pustit? Zabředli Diät v bahně post-punkového revivalu, nebo je jejich druhé album příslibem něčeho nového? A jací jsou naživo? Poslechněte si celý rozhovor o naší desce týdne!

Spustit audio

Související