DESKA TÝDNE: Zklidněte to. Senzace Black Midi na debutu Schlagenheim zatím nic nereformuje

Kapela Black Midi se dala dohromady na prestižní londýnské Brit School Of Performing Arts & Technologies, mezi jejíž absolventy patřily například Adele nebo Amy Winehouse. Právě tam se loni také odehrál jejich živý debut. Už od začátku se kolem čtveřice nesl odér tajemna. Nikde se nedalo pořádně poslechnout, co hrají, nicméně ve vzduchu už visela podepsaná smlouva s velkou indie nahrávací společností Rough Trade a jejich 12” Speedway, který vznikal ještě jako autorský hit basáka a zpěváka Camerona Pictona, se prodával jen na poloutajených koncertech kdesi v londýnském skladu. Vydání jejich debutového alba Schlagenheim tak předcházela vlna šuškandy, která úspěšně rozvířila zájem i možná nadměrná očekávaní.

V případě Black Midi nemůžeme tvrdit, že by to bylo mnoho povyku pro nic, nicméně vykřikování, že kapela redefinuje a reformuje rock a přináší něco úplně nového, se potvrdit rozhodně nedá|foto: Rough Trade

Black Midi se nikdy netajili tím, že pokukují tak trochu po velkých jménech minulosti – živé vystoupení s Damem Suzukim z kultovní krautrockové kapely Can nebo odkazování se k pionýrům jazz fusion, americké sedmdesátkové kapele Mahavishnu Orchestra. Veškerou svoji tvorbu (kromě prvních singlů bmbmbm a Speedway) zakládají na jamech a nekonečném hraní, což je znát hned na první poslech. Právě zkušenost z umělecké školy propůjčuje už od začátku Black Midi jistotu a jakousi sehranost. K upocenému matematickému přepočítávání v jejich hudbě zas tolik nedochází a prostupuje ji spíš posthardcorová lehkost spolu s Pictonovým nekonečným kázáním – třeba o zlovůli institucionalizovaného náboženství (953) nebo o problémech s přístupem k pitné vodě (Near DT, MI). Právě k tomu mají Black Midi nejblíž, pozapomenutému žánru nultých let, jehož sílu se jim teď pomalu, ale jistě daří oprašovat. Druzí Fugazi z nich zatím ale nejsou a jen tak nebudou.

V případě Black Midi nemůžeme tvrdit, že by to bylo mnoho povyku pro nic, nicméně vykřikování, že kapela redefinuje a reformuje rock a přináší něco úplně nového, se potvrdit rozhodně nedá. Pokud se ovšem artovější a komplikovanější hudba spolu se silným, společensko-kritickým poselstvím vlomí díky Black Midi do širšího povědomí, potažmo mainstreamu, bude to rozhodně v lecčem osvěžující.

Black Midi – Schlagenheim (Rough Trade, 2019)