Děti jsem nechtěl. Když mi můj syn obrátil svět vzhůru nohama, dělal jsem dlouho, že se nic neděje
„Mým velkým tématem je vztek. Když řeknu něco, co jsem nechtěl, nebo zareaguju prudce, snažím se pak nebýt na sebe zlý,“ říká herec a táta dvou malých synů Adam Ernest. „Ten sekundový rodičovský nádech je úplně zásadní. Snažím se zvědomovat svoje reakce a zvládat svoje emoce. Když máš děti, je to velká nutnost.“
„Existuje spousta trendů, jak vychovávat nebo nevychovávat děti. Mně se jejich následování strašně neosvědčilo. Když jsme se podle daných postupů nezvládli jako rodiče zachovat, neřešili jsme dopad na naše děti, ale svoje selhání vůči nějakému systému, který jsme chtěli následovat,“ vzpomíná. „Věřím ve výchově své intuici. Učím se v době, kterou se syny trávím, přepnout na jejich tempo a jejich energii. Nespěchat a řešit jen to, co řeší oni, což jsou většinou ty úplně základní věci. Tohle přepnutí je pro mě strašně osvobozující,“ říká Adam, který se svou ženou vychovává čtyřletého a dvouletého syna.
Adam původně vůbec děti nechtěl. „Teď už si myslím, že první syn byl šťastná náhoda, ale dlouho jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Děti mi obrátily svět vzhůru nohama. Nejdřív jsem dělal, že se to nestalo, a tomu světu, co se dál otáčel, jsem visel na nohách. Moje vpasování se do role táty chtělo čas.“
Proč Adam děti nechtěl a co si o rodičovství myslí teď? Poslechněte si rozhovor s Adamem Ernestem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
