Děti korejských pastorů v Česku jsou nadějí do budoucna, říká religionistka Andrea Beláňová

„Misionáři sem přicházejí velice nepřipraveni. Mají jen hrubé povědomí o tom, jakou má země historii nebo jak je na tom s náboženstvím. Po několika letech jsou překvapeni, kam to vlastně přišli,“ říká Beláňová. Jejich domovské církve v sobě ve většině případů nesou dědictví amerického metodismu a korejského konfucianismu.

Jelikož největší bariérou v šíření jejich náboženského zápalu je jazyk, začali se někteří misionáři spoléhat na své děti. „Protože zde vyrůstají, učí se jazyk velice přirozeně. Jsou třeba v teenagerovském věku, takže jsou schopny některé interakce tlumočit. Dokážou zprostředkovat i kontakt během bohoslužeb,“ uvádí Beláňová jedno ze zjištění výzkumu, kterého se účastnila.

Jak jsou v Česku působící korejské misie úspěšné? Co je to náboženský etnocentrismus, který je jim vlastní? Jakou úlohu v jejich učení hraje apokalyptika? Které církve nakládají s křesťanskou tradicí značně novátorsky? Poslechněte si záznam rozhovoru!