Dětská hlava je magnet na úrazy, popáleniny jsou moje noční můra, říká pediatr Cyril Matějka
„Pády z postele jsou rozhodně téma, myslím, že i mezi rodiči jako partnery, komu se to stane dřív. Často je to chvilka – dítě si někam jen položíme, než si obujeme botu. A ono se nám zatím skutálí z té postele na zem,“ říká Cyril Matějka v epizodě Houpačky s Děckařem, kde se věnujeme úrazům.
„Na pohotovosti nejčastěji řešíme úrazy hlavy. Děti mají v poměru k tělu hlavu velkou a těžkou, je to magnet na úrazy,“ říká pediatr. Co sledujeme, když dítě na hlavu spadne? „Když nenahmatáme bouli a dítě pláče, čili je při vědomí, nic z toho zpravidla nebude. Je důležité přemýšlet nad mechanikou úrazu – jestli dítě spadlo na hlavu ze schodů nebo z gauče na koberec. Jako lékaři máme nejraději bouli na čele – čelo je takový nárazník, je to nejbezpečnější oblast,“ dodává.
Čtěte také
„Moje noční můra jsou popáleniny. Stát se to může úplně komukoli, je to strašně nepříjemné a často to má trvalé následky. V Česku každá rodinná návštěva začíná tím, že dáte na stůl šest hrnků, ve kterých je vařící voda. Pak si dáte děti na klín, abyste si je vzájemně ukázali. Neštěstí je hned,“ říká Cyril Matějka.
„U úrazů často vidíme, že se dětem málo dávají léky na bolest. Rodiče jsou zvyklí si dát tabletku na každé bolení zubu a nám se stává, že přivezou dítě, které má zlomené obě kosti v předloktí a rodiče říkají, že mu nic na bolest nedali,“ diví se lékař. „Vždycky se pídíme po tom, kdo pád nebo úraz viděl. I epileptický záchvat může vypadat jako úraz. Když nikdo nic neviděl a není jasné, jak se to stalo, vyšetřujeme víc,“ popisuje.
„Co mít doma v lékárničce? Náplasti a něco na bolest.“ Poslechněte si Houpačky s Děckařem o úrazech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
