Dětství je jako upoutávka na peklo, co teprve přijde

Ivana Veselková vidí své dětství černě a pamatuje si jen samé hrůzy: jak si přála místo školní brašny moderní batoh na jedno rameno, a po vánočním rozbalování opět byla plná frustrace, nebo jak dětem s poruchami zraku záviděla brýle. Zuzana Fuksová naopak na dětská léta vzpomíná se sentimentem, i když k tomu nemá důvod. Bez kontextu vypráví, jak chodila krmit muflony a ve školce jí imponoval chlapeček, který si spálil ruce o horkou bramboru. Zuzana se také snažila z vědomí vytáhnout první vzpomínku – nebyl jí příchod na svět, ale pokakání do trenek kdesi na chatě.

Všichni to známe: známí na dětství vzpomínají jako na ráj na zemi, kdy nic nemuseli a mamka jim nachystala jako bonus oblečení na druhý den. Vy si ale pamatujete spíše, jak vás ve školce chtěl spolužák ubít holýma rukama.