Diagnóza F: Smrt je nevratná situace
Smrt je téma, kterému se v Diagnóze F čas od času věnujeme. Tentokrát na smrt a ztrátu blízké osoby pohlédneme očima dětí. S jakou ztrátou se děti potkávají v dětství nejčastěji? A jak se s ní vyrovnávají? Patří děti na pohřeb, nebo bychom je tohoto zážitku měli ušetřit? A co když jsme sami bezradní a nevíme, jak ztrátu blízkého zvládnout? O tom byl další díl Diagnózy F ze speciálu s Linkou bezpečí.
Pokud byste pod tématem „ztráta blízkého“ čekali pouze téma smrti, pak budete možná trochu překvapeni. První ztrátou, se kterou se musí děti ve svém životě vyrovnávat nejčastěji, je stěhování kamaráda či kamarádky a úmrtí domácího mazlíčka. S tím prvním jim mohou v dnešní době notně vypomoci sociální sítě. S tím druhým by jim měli pomoci rodiče. A základem dobrého „zvládnutí“ situace je – mluvit otevřeně, na rovinu, respektovat vidění světa, které dítě má, umožnit mu prožít smutek a nabídnout mu třeba i nějaký rozlučkový rituál. Není třeba se obávat odpovědí na otázky, které jsou pokládány. Pokud se dítě na smrt ptá, je zralé se dozvědět odpověď. Samozřejmě řečenou adekvátně jeho věku. A není vhodné ji přikrášlovat. A to už jsme ale nejen u smrti zvířat, ale u smrti obecně. Když dítěti řeknete, že „babička usnula a už se neprobudila“, hrozí, že v něm, ve snaze ušetřit jej děsivé informace, že „babička zemřela“, způsobite trauma, díky kterému se může bát usnout, aby náhodou nezemřelo také.
I na pohřbu mají děti své místo. Když přemýšlíme, že bychom je tohoto zážitku ušetřili, vlastně jim ubíráme možnost prožít to, že i my dospělí někdy můžeme být smutní. A že budou na pohřbu dělat nepořádek? A co mají dělat? Často nevědí, co se od nich očekává, jak se mají chovat. Často chtějí okolí rozesmát, aby se rodiče zase usmívali. A nebo situaci jen nerozumí a tak se chovají tak, jak je to pro ně přirozené. I přesto by ale měli dostat možnost se rozloučit s tím, kdo zemřel.
Intervizorka Linky bezpečí, farářka a vysokoškolská pedagožka Sylvie Stretti v Diagnóze F mluvila nejen o tom, jak děti prožívají ztrátu svých blízkých. Představila také fáze, kterými člověk prochází, když se s podobnou ztrátou vyrovnává v dospělosti. Může se vám to hodit, abyste věděli, že to, co se vám děje, byť je to nepříjemné, je vlastně normální.
Kontakty: Linka bezpečí: 116 111 (non stop, zdarma po celé ČR)––Rodičovská linka: 840 111 234 (pondělí až čtvrtek 13–19h, pátek 9–15h)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
