Diät nahráli v 21. století srozumitelný postpunkový manifest

6. listopad 2015

Černobílé obrazy střídající se v televizi jako na běžícím pásu, ke kterému byl člověk připoután v továrnách, z vás vysávaly duši stejně jako bezvýznamná práce. Všudypřítomné odcizení a pravicový diktát od železné lady Thatcher, to bylo ovzduší, ve kterém se na britských ostrovech na přelomu 70. a 80. let rodil post punk. Podle hudebního publicisty Simona Reynoldse mělo jít o jedno období hudební historie. Přesto se v současnosti – s kapelami jako Total Control nebo Viet Cong – mluví o nové vlně post punku. Jedněmi z těch, kdo staví svůj most mezi dneškem a minulostí, jsou berlínští Diät, kteří před nedávnem nahráli nekompromisní debutové album Positive Energy. Za těch 28 minut nestačíte ani vydechnout.

Čtveřici Diät, fungující od roku 2012, spojuje s britským post punkem přízvuk australského frontmana Chrise Otona a samozřejmě hudba. Atmosférou kapela připomíná temné Bauhaus nebo gotiky Killing Joke, melodické riffy ale zas občas dávají vzpomenout na kytaru Andyho Gilla z Gang of Four. Otonův baryton jako by pak promlouval hlasem Iana Curtise – ano, nevyhneme se ani srovnání s postpunkovým totemem Joy Division. Celé to zní tak trochu jako z učebnice dějepisu, že? Kytarová hudba se takovým srovnáním nevyhne. Proč kapelu jako Diät poslouchat dnes? Několik důvodů se najde.

Konec 70. let, kdy se post punk vyrovnával s odkazem sebedestruktivního punku, byl důležitým historickým momentem – industriální společnost se pomalu přeměňovala ve společnost informační. Ta charakterizuje období pozdního kapitalismu, ve kterém žijeme dnes – a mechaničnost práce u výrobního pásu vystřídala síť, k níž jsme neustále připoutáni. Odtud může plynout taky pocit odcizení, který svazuje některé z nás. Pro jeho uchopení sice máme cyberpunkovou literaturu a elektronickou hudbu vznikající přímo na internetu, tuto roli ale dnes zvládne kupodivu zastoupit i některá kytarová hudba – a důkazem jsou právě Diät. Ostatně teoretik Mark Fisher dokonce napsal o Joy Division, že jsou mnohem současnější, než si myslíme – Curtis zpíval o budoucnosti, kterou nikdy nepozná, my ji dnes žijeme.

Šedá městská pustina, rakovina z telefonů, které neustále držíme u ucha, dlouhé noční směny a představa pohodových nedělí – o tom mluví a napůl zpívá Oton, zatímco jeho hlasu dělají společnost dvě valivé kytary, až robotické bicí a občasná ozvěna. V hudbě Diät jsou slyšet postupy hardcorových kapel, v nichž někteří členové hráli, ale taky temnější, existenciální polohy, a dokonce až chytlavé linky, které nalákají posluchače mimo nezávislou scénu. Nahrávky si snad proto všiml taky Pitchfork. Mezi některými žánrově spřízněnými oblíbenci serveru Diät však vyčnívají, svou syrovostí a především přirozeností.

Čtěte také

Chvílemi vám může připadat, že posloucháte desku ze začátku 80. let. Koneckonců to nemusí být špatně – Positive Energy naznačuje, že i dnes může vzniknout něco podobně autentického a že post punk není třeba zamykat do muzea. Jako se to před nedávnem stalo Joy Division v Curtisově někdejším bytě.

Hodnocení: 80 %
Diät – Positive Energy (Adagio830 / Iron Lung Records, 2015), 28 min.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.