The Disaster Artist Jamese Franca dělá z fenomenálního neumětela Tommyho Wiseaua legendu
Čtrnáct let starý The Room herce a režiséra Tommyho Wiseaua je z období po roce 2000 jedním z největších kultů vyhledávačů kinematografických obskurit. Svým způsobem geniální výtvor patří k tomu druhu děl, u kterých nevíme, jestli je jejich tvůrci mysleli vážně, nebo jsou jen hodně sofistikovanou parodií. Jedno i druhé se zdá být nemožné – takhle bezprostředně packalská záležitost přece nemohla být naschvál zinscenovaná.
Zároveň je ale tak zfušovaná, že ji nikdo alespoň trochu soudný nemohl brát vážně. Po všech stránkách nefunkční story filmu působí jako telenovela napsaná po lobotomii. Nesoudržné vyprávění plné slepých uliček a nesmyslného chování postav by ale ke vzniku novodobé klasiky nestačilo. Esencí filmu je teprve Wiseauova osobnost. Dlouhovlasý starší muž s otřesným přízvukem oblečený ve špatně padnoucím saku je dostatečně podivný zjev už sám o sobě. Ještě zásadnější je ale jeho osobitý herecký projev, ve kterém se silný akcent, špatná výslovnost a ledabylá gramatika potkává s tím nejbezostyšnějším přehráváním, jakého se dá ve filmu docílit.
Kdo je Tommy Wiseau?
Wiseau se zároveň snaží působit flegmaticky a ležérně, což dohromady s jeho citovými výlevy vytváří těžko popsatelný dojem, který by se velmi dal přirovnat k tomu, jak by asi vypadal Dan Nekonečný po konzumaci prášků na spaní. Bez Wiseaua před kamerou by byl The Room sice hodně špatný, ale vlastně tuctový filmový odpad. Jeho totálně mimózní charisma ho ale povýšilo na výjimečný estetický zážitek.
K Wiseauovu kultu mocně přispívá i to, že o této osobnosti vlastně nikdo nic konkrétního neví. Hlavním zdrojem podrobností z jeho života je kniha The Disaster Artist, kterou v roce 2013 napsal herec Greg Sestero – ten v The Room hrál a měl možnost se s jeho tvůrcem lépe poznat. Sám Mistr o svém původu a věku v různých rozhovorech jen šíří hodně nejasnou mlhu. Pod tlakem různých spekulací například v jednom rozhovoru přiznal, že pochází z Evropy, ale jedním dechem dodal, že se cítí jako stoprocentní Američan.
The Room se promítal v premiérovém kině pouhé dva týdny, po kterých byl stažen jako totální finanční katastrofa. Mezi těmi několika málo diváky filmu byli ale tací, kteří měli pocit fascinující divácké zkušenosti a posílali Wiseauovi návrhy, aby snímek uvedl na půlnoční projekci, kde na něj půjde patřičně naladěné publikum. Tak začala historie Roomu jako novodobého ekvivalentu takových kultů, jako jsou filmy Eda Wooda nebo muzikál The Rocky Horror Picture Show.
Občan Kane 2.0
Kult Roomu ostatně své předchůdce v lecčems bezostyšně kopíruje. Mezi novináři začalo být populární psát o něm jako o nejhorším filmu všech dob, což je titul, který donedávna tradičně držel Woodův film Plan 9 from Outer Space. K Wiseauovu filmu se ale docela hodí jiná často omílaná charakteristika, totiž Občan Kane špatných filmů. Zatímco totiž většina „nejhorších filmů všech dob“ jsou horory a jiné brakové žánrovky, Room je film, který se snaží být seriózním vztahovým dramatem a možná i osobní autorskou výpovědí.
Projekce Roomu se zase změnily v podobný rituál s předepsanými pravidly, jaký je zavedený u Rocky Horror Picture Show – diváci při něm vyhazují nad sebe plastové lžičky, házejí si s ragbyovými míči a pokřikují zesměšňující komentáře. A stejně jako se Edward D. Wood, Jr., dočkal láskyplné filmové pocty ve filmu Tima Burtona Ed Wood, dostalo se nyní podobné cti i Wiseauovi.
Jak si už někteří kritici všimli, film Jamese Franca natočený podle zmíněné Sesterovy knihy The Disaster Artist má s Burtonovým Edem Woodem ledacos společného. Ani jeden z filmů se nesnaží o bůhvíjak věrnou rekonstrukci skutečných událostí. Spíš se vezou na oslavných mýtech, které o neumětelských tvůrcích trousí jejich bezmezní obdivovatelé. Tim Burton přitom zvládá být o dost nenucenější a plastičtější, mimo jiné i kvůli skvěle napsané a zahrané postavě herce Bély Lugosiho, která příběhu o netalentovaném, ale snaživém vizionáři Woodovi dodala chmurnější a tragičtější tóny.
Muž velké vize a minimálního talentu
Ve Francově Disaster Artist sice zazní věta, že Tommy Wiseau by měl hrát spíš hororová monstra než charakterní hrdiny, ale jeho postava se s Lugosim v podání Martina Landaua nedá vůbec srovnávat. James Franco hraje Wiseaua stejně jako Wiseau hrál v The Room hlavního hrdinu Johnnyho. Díky tomu působí jako podivínská, ujetá existence tak pohlcená vlastní mimózností, že si nedokáže uvědomit, jak nenormálně na své okolí působí. Stejně jako Ed Wood, kterého hrál Johnny Depp, je i Francův Wiseau muž velké vize, maximálního odhodlání a minimálního talentu. Na rozdíl od něj ale nemá téměř nic společného s běžnou lidskou bytostí. Je to Tommy takový, jakého ho chtějí vidět fanoušci The Room.
Pro fanoušky Roomu jako by byl Disaster Artist točený především. Franco prostě dodal k vymodlené kultovce nového milénia její evangelium – legendu o Tommym a jeho šíleném filmovém projektu. V tomhle ohledu je někdy až zbytečně moc snaživý v tom, jak neustále upozorňuje na výstřednost Wiseaua a Roomu. Vedlejší postavy filmu se neustále staví do pozice fanoušků, kteří hned během natáčení posměšně komentují kiksy Wiseauova snímku. Platí to hlavně pro postavy členů natáčecího štábu v čele se supervizorem scénáře, kterého hraje velký obdivovatel Roomu Seth Rogen. Vrchol ztotožnění fanoušků a postav filmu nastane na konci ve scéně premiérového promítání The Room. Diváci se z počátečního odporu postupně uvolňují, až se začnou Wiseauovu filmu srdečně, až hystericky smát. V té chvíli Tommy prohlédne a uvědomí si, že nestvořil žádné veledílo, ale ani děsivé filmové monstrum. Trvá mu jen chvíli, než přijme fakt, že jeho film je fascinující, monstrózní nezáměrná komedie.
Imitátor Franco
Na fanoušky jako by Franco myslel i ve způsobu, jakým Tommyho ztvárnil herecky. Jeho výkon je velice přesná a zábavná imitace Wiseauova bombastického herectví. K dokonalosti je pak dovedená v závěrečné pasáži, kde Franco přímo kopíruje Wiseauovy herecké kreace z Roomu tak, že je téměř dokonale synchronní s originálem.
Francova herecká kreace souvisí ještě s jednou zjevnou ambicí The Disaster Artist. Vedle toho, že chce být velkou srdcovkou pro fanoušky Roomu, je to také snaživá oscarová návnada. Přestože film vypráví o obskurním půlnočním filmu, sám se snaží být univerzálně srozumitelný. I ti, kdo The Room neznají, pochopí Disaster Artist jako dramedii o dvou loserech, kteří si plní sen stát se hollywoodskými filmaři. Oscarová porota navíc často a ráda oceňuje přesně takový typ filmů, kde se Hollywood ukazuje v nostalgickém nebo pozitivním světle. Snad ještě víc ale akademici milují herecké filmy, kde hlavní představitelé co nejpřesněji napodobují nějakou reálnou slavnou osobnost – ať už je to Winston Churchill, Tonya Harding, nebo právě Wiseau.
Franco v průšvihu
V oscarových nominacích ovšem Disaster Artist nakonec figuruje jen v jedné jediné kategorii – nejlepší adaptovaný scénář. Publicisté asi celkem oprávněně spekulují o tom, že to souvisí s nedávnými obviněními ze sexuálního obtěžování, kterým Franco momentálně čelí. Vzhledem k tomu, že Franco po vzoru Wiseaua ve filmu nejen hrál, ale sám si ho i režíroval, je to pro film a jeho marketing špatná zpráva. O tom, jaké šance získat zlatou sošku by Franco reálně měl, nemá cenu spekulovat. Oscary jsou důležitá společenská událost, u které zdaleka nejde jen o poměřování kvality hereckých výkonů. The Disaster Artist mohl být pro akademiky celkem bezpečná volba, která s sebou nenese žádný závažnější společenský statement, než je deklarace „lásky k filmu“. Francova obvinění by ale z jeho případného ocenění naopak udělala hodně kontroverzní tah.
Bez šancí na zlaté sošky zůstává The Disaster Artist především filmem, který hladí po srsti určitou fanouškovskou komunitu. The Room se i díky němu definitivně může pasovat na jeden z nepřehlédnutelných filmů nulté dekády. Tommy Wiseau se jeho zapříčiněním loni a letos objevuje v médiích i na sociálních sítích více než kdykoli předtím a jeho hvězda bude dost možná ještě dál stoupat. Francův film tak už teď funguje spíš jako jeden dost významný odrazový můstek Wiseauovy kariéry než jako snímek, který si budou diváci připomínat pro něj samotný.
The Disaster Artist (USA, 2017, 104 min.)
Hodnocení: 70 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
