Distrikt: Umění musí do ulic

7. listopad 2014

„Dřív jsme byli obyčejná galerie, kam chodilo 20 lidí denně. Pak nám došlo, že musíme jít mezi lidi,“ říká ředitel O.K. Centra pro současné umění Martin Sturm. Nejlepší kreativní projekty prezentované na plzeňském Open Up festivalu měly společnou snahu přivést obyvatele měst na společná veřejná prostranství. V Distriktu byla kromě revoluce v linecké galerii řeč o slovenském projektu Stanica Žilina nebo o fenoménu tiny houses. Záznam celého pořadu najdete dole.

„Nejste lunapark a chcete zostřit vnímání lidí, to musíte mít na paměti,“ říká Martin Sturm, ředitel O.K. Centra v Linci, se kterým jsme mluvili o tom, jak se dá z galerií a muzeí expandovat do ulic města a dostat lidi, které umění nezajímá, až na střechy domů.

Do O.K. Centra prý dřív moc lidí nechodilo. Kolik jste mívali návštěvníků, fungovali jste jako tradiční galerie?
V podstatě vedeme galerii 25 let v centru města a je to taková laboratoř pro umění zaměřená na současné mezinárodní umělce. Ve městě, jako je Linec, je publikum hodně limitované. Vystavujeme většinou site-specific instalace, lidé to neznají. Chodilo k nám proto asi 20 návštěvníků denně, maximálně 50, ale byli jsme vždycky přesvědčení, že by to mohlo přitáhnout víc lidí. Problém není v samotném umění, ale v tom, jak přitáhnout lidi do budovy. Je to problém komunikace – toho, jak dostat lidi k němu.

03289494.jpeg

Takže jste se rozhodli jít ven.
Přesně tak, v podstatě jsme si řekli, že musíme otevřít okna, jít za lidmi, ukázat jim, s jakými umělci pracujeme, co děláme. Byla to šťastná shoda okolností, že byl Linec zrovna hlavním městem kultury, mohli jsme pozvat umělce ze světa, udělat věci na místech, kde byste to normálně nečekali. Třeba v nákupních centrech, starých komplexech nacistických podzemních bunkrů, nebo dokonce na střechách měst. Blízko centra je krásná střecha velmi vysoko, kterou jsme mohli použít. A my jsme na ní začali stavět instalace, dělat výstavy a stavět lávky, aby se lidé mohli pohybovat nahoře nad městem a dívat se na něj jako na výstavu. Hodně umělců tam dělalo site-specific věci, taky hodně zneklidňujících momentů, byly tam vybudované cesty, jak si projít skrz kupoli kostela, skrz jeho podkroví, mohli se dostat na spoustu míst, kam se normálně nechodí. Hodně se to líbilo. Nikoho jsme nenutili se na něco dívat, ale nabídli jsme jim hodně netradiční cestu, jak vidět věci z jiných úhlů než normálně. Teď jsme díky tomu hodně úspěšní, chodí k nám asi 100 lidí denně.

Jedno z prvních míst, kam jste šli, byla nákupní centra, co přesně jste tu vystavovali?
Cílem bylo na jednu stranu změnit výkladní skříně na výstavní prostory a druhá věc bylo vytvořit velké projekty na fasádách obchodů, kterými ukážete, jak se s nimi dá pracovat. Problém byl, aby z toho nevznikalo něco, co připomíná jenom netradiční reklamu na zboží, ale opravdu nezávislé umění. Měli jsme tam třeba věc od španělské umělkyně, která vytvořila takový zamrzlý vodopád knížek, který se hrne skrz stěnu knihkupectví, bylo jasné, že to není reklama na knížky. Nebo nás bavilo měnit bariéru mezi obchodem a ulicí, jeden z umělců udělal takový tunýlek, kterým jste mohli prostrčit ruku do obchodu, bylo tam víc takových způsobů, jak dát lidem najevo, že se děje něco jiného než obvykle.

03289504.jpeg

Nabídli jste lidem jinou zkušenost z města, říkám si ale, jestli vás kritici neobviňovali z toho, že je to jenom zábavní park, protože jste se dost oddálili od tradiční prezentace umění.
Samozřejmě, někteří tvrdili, že tohle je jenom zábavné, jen pro děti, že to není umění. Myslím, že takové kritiky musíte brát vážně, a to i tehdy, když jste úspěšní. Musíte myslet na to, jestli nejste jenom hodně hraví, musíte si uvědomovat, že nejste lunapark, že chcete zostřit vnímání lidí, chcete, aby lidi začali víc myslet, otevřít jim perspektivy, a toho se musíte držet. Na druhou stranu jste ve veřejném prostoru a to funguje jinak, vždycky když se někdo nechce účastnit, tak vždycky říkám: „Jasně, můžete jít zpátky do muzea, tam máte klasické přístřeší.“ A nemyslím to ironicky. Pokud ale zůstanete zcela v muzeu, vždycky tam bude mezera mezi lidmi a institucí.

Udržuje si Linec svoji novou stránku, kterou tím získal?
Vypadá to tak, vždycky tam ale hraje roli gentrifikace města, stavebnictví, investoři – používáme soukromé prostory, které nemůžeme kontrolovat, jen se můžeme rok od roku domlouvat, že to uděláme zas. Ale lidem se to líbilo, takže doufáme, že tím získáváme sebevědomí. Lidi mají za to, že je to něco atraktivního, něco speciálního na Linci, takže si myslím, že to nás v tom, co děláme, udrží. Na druhou stranu nikdy nevíte, ale já si opravdu začínám myslet, že nám to vydrží.

Playlist
Arca –Thievery
Blood Orange – Time Will Tell
FKA twigs – Water Me
Charlotte Gainsbourg + Beck – Heaven Can Wait
Joey Badass – No. 99
Vince Staples – Nate
Solange – Losing You
Steve Mason – Fight Them Back

Spustit audio