Dítě se prostě nesmí doma bát. Traumata si děti často nepamatují, jejich tělo ale ano

21. květen 2025

„Nejběžnější trauma je, že dítěti absentuje rodič. Že ho opustil, zemřel nebo že mu dítě bylo odebráno. Dítěti s ním chybí bezpečný vztah a chybí mu jeho přítomnost v životě,“ popisuje výkonná ředitelka organizace SOS Dětské vesničky Jindra Šalátová.

„Rané trauma si děti často nepamatují, ostatně mohlo k němu dojít už v době, kdy byly u matky v břiše. Ale kdo si trauma pamatuje, je jejich tělo,“ vysvětluje Jindra Šalátová. „Děti pak mají různé projevy, které nemusejí okolí dávat na první pohled smysl nebo někdy bývají označovány jako zlobení. Nebo žádné projevy nejsou, protože dítě trauma nepustí ven a může to být klidně takové to hodné dítě, které je ale ve skutečnosti velice těžce traumatizováno.“

„Traumatizovanému dítěti se dá pomoci různými způsoby. Základ je ale bezpečný vztah s nějakým dospělým. Když se všechno podaří, negativní zkušenost z dětství se dá přepsat. Pokud zažiju jako malá něco ošklivého, neznamená to automaticky, že se to semnou potáhne do dospělosti já budu to samé páchat na svých dětech. Pokud na tom budeme pracovat,“ dodává Jindra Šalátová.

„Rodiče nebo náhradní rodiče učíme, jak takový bezpečný vztah vypadá. Proč se dítě chová tak, jak se chová. Aby tyhle projevy nebylo provažování za zlobení, aby dítě za ně třeba rodiče netrestali nebo nebili,“ pokračuje. „Dítě se prostě nesmí doma bát.“

I dramatický rozchod rodičů může způsobit trauma. Poslechněte si rozhovor s ředitelkou SOS dětské vesničky Jindrou Šalátovou.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

    František Novotný, moderátor

    setkani_2100x1400.jpg

    Setkání s Karlem Čapkem

    Koupit

    Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.