Divadelní Londýn tradičně i netradičně: Shunt Vaults
Londýn, město, které nikdy nespí. Ve dne i v noci proudí jeho ulicemi miliony lidí za prací i zábavou. Na kamenném nádvoří Covent Garden se setkávají zpěváci, performeři, artisté i hudebníci, kteří soutěží o pozornost diváků více či méně zajímavou podívanou. Legendární Drury Lane nepřekvapí tradičním programem komerčně úspěšných muzikálů typu Chicago nebo Billy Elliot. Oproti tomu tajemná sklepení starého londýnského podzemí nabízejí program vzdalující se jakékoli umělecké tradici a kýči.
Nedaleko London Bridge, ve stovky let starém sklepení se nachází multikulturní prostor Shunt, česky „odbočení“ nebo „výhybka“. Název centra v sobě nese vysvětlení pro umělecké i společenské dění, kterého se návštěvníci mohou každý víkend účastnit. Shunt je sdružení více jak dvanácti umělců. Ti chtějí v prostoru nazvaném Shunt Vaults prezentovat nejrůznější projevy současného alternativního umění, které zásadně vybočuje z tradičně vnímaného uměleckého proudu. Mezi chladnými cihlovými zdmi, v temných zákoutích a pod mohutnými obloukovými volutami našli své útočiště novocirkusoví artisté, herci, zpěváci, výtvarníci, filmaři i lightdesignéři.
V centru pracuje jako produkční manažerka i polská divadelní publicistka Ania Obolewicz, která vystudovala divadelní vědu na univerzitě v Krakově. Londýn vnímá jako významnou kulturní metropoli, kde jí Shunt umožnil intenzivní kontakt především s britským alternativním uměním. O své práci v centru říká: „Práci v Shunt jsem našla na internetových stránkách Arts Council Jobs. Vstupní pohovor byl úplně v pohodě a velmi neformální. Povídali jsme si o mé předchozí praxi, ale přišlo mi to spíš, jako bych se bavila s přáteli u skleničky v baru. Po interview mi Naum, náš hlavní manažer, ukázal prostor v Shunt a já si to místo úplně zamilovala. Od té chvíle mi bylo jasné, že tady chci pracovat. V Shunt se starám hlavně o marketing. Připravuju podklady pro propagaci centra a jeho programu. Komunikuju s ostatními institucemi podobného i jiného typu. Částečně jsem zodpovědná i za program. Oslovuju umělce a hodnotím nabídky, které nám různé soubory posílají. Někdy vybírám i filmy a návrhy instalací.“
Na Shunt je performativní už samotný prostor. Jeho podoba se pohybuje někde mezi troskami kostela a chrámovou kryptou. Jeho místnosti jsou obrovské a každá poskytuje jiné možnosti využití. Hlediště a jeviště jako dva oddělené prostory neexistují. Herci i hudebníci se proplétají mezi diváky a zapojují je do hry. Důležitá je komunikace i zpětná vazba, opojení neobvyklým a přímý kontakt se vznikajícím uměleckým dílem.
„Každý týden se v Shunt konají skvělá představení. Líbí se mi, že pokaždé přinesou nové nápady. Jedná se o profesionály, jejichž tvorba je na velmi vysoké úrovni, a ve většině případů se jedná o alternativní umění, na které zřídka narazíte někde jinde. V Polsku nemáme umělecké prostory, jako je tento, ale máme zase spoustu průmyslových budov, které se využívají pro umělecké účely. Například jeden z nich je ve Varšavě a jmenuje se Praga,“ dodává Ania.
Shunt si během tří let získal výraznou popularitu u mladých lidí. Cílem produkčního týmu není komerčně propagovat program centra, ale hledat jiné cesty, jak si získat publikum nadšené pro umění, které vybočuje ze zaběhnutých kolejí.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
